Recenze Huawei Ascend P7: iPhone po čínsku kvalitně a levně

Pokud vám nevadí čínské telefony a hledáte špičkové zpracování za relativně dobrou cenu, neváhejte. Huawei Ascend P7 vstupuje do vyšší střední třídy s dostačujícím funkčním vybavením a velkými ambicemi. Škoda jen slabší baterie.

Před dávnými lety jsem měl jeden mobilní sen: toužil jsem po telefonu s Androidem, který nebude vrzat a jeho systém bude fungovat bez záseků a zpomalování. Zkrátka tak, jako telefony s jablkem ve znaku. Tehdy na mé přání neexistovala adekvátní odpověd. Tehdejší verze „dvojkového“ Androidu nedokázaly pro běh prostředí využít hardwarovou akceleraci a i kvalitní dílenské zpracování jako by pro výrobce telefonů se systémem od Google byla země nepoznaná.

Když se mi do ruky poprvé dostal Huawei Ascend P7, vzpomněl jsem si na své tehdejší zklamání. Tohle je onen telefon, po kterém jsem tehdy toužil. Čínští inženýři vytvořili iPhone s Androidem, který má jen málo nedostatků. Ty mu navíc po shlédnutí cenovky snadno odpustíte.

Základní parametry: Huawei Ascend P7

Rozměry	140 x 69 x 6,5 mm
Hmotnost	124 g
Displej	IPS LCD, úhlopříčka 5“, Full HD rozlišení 1920 x 1080 px (441 ppi)
Procesor	4-jádrový 1,8 GHz HiSilicon Kirin 910T, grafika Mali-450MP4
Paměť	2 GB RAM, paměť 16 GB + microSD až 64 GB
Operační systém	Android 4.4.2 KitKat + nadstavba od výrobce
Fotoaparát	13 Mpx, blesk, nahrávání Full HD videa, přední 8 Mpx kamerka
Baterie	2 500 mAh
Obsah balení	USB adaptér + kabel, sluchátka
Cena a dostupnost	?, jaro 2014

Design a zpracování: Etalon třídy

I kdyby Huawei Ascend P7 neuměl už nic jiného, za design a zpracování musí dostat jedničku s hvězdičkou. Každý, kdo si pamatuje telefony z rané produkce čínské firmy, zůstane stát s otevřenou pusou nad tím, jak dlouhou cestu Číňané za pár let urazili. Tělo tenké jen 6,5 mm lemují hliníkové lišty. Zadní a přední stranu tvoří sklo, u displeje „nepoškrabatelné“ Gorilla Glass ve své třetí inkarnaci. Podobně jako u předcházejícího modelu tvoří nejvýraznější prvek plastová kulatá plastová „brada“ ve spodní části přístroje, která jako jediná narušuje kovový rámeček.

Právě v něm nalezneme na pravém boku sloty na microSIM kartu a microSD kartu o kapacitě až 64 GB. Hned nad nimi, přesně v dosahu palce, se nachází vypínací tlačítko, které svým kulatým tvarem upomíná na telefony Sony. Poslední v řadě stojí tlačítka ovládání hlasitosti v podobě podlouhlého rockeru. Ten díky odlišnému tvaru ihned odlišíte od zamykacího tlačítka, a telefon tak můžete ovládat klidně i poslepu.

Po úvodních pochvalných slovech na adresu dílenského zpracování možná ani nikdo nečeká, že by tlačítka měla jakoukoli vůli. Skutečně – od Huawei by se v tomto ohledu mohl učit nejeden slovutný výrobce. Žádné pazvuky, žádné rachtání, jen pocit pevného monolitu. Někomu by mohly možná vadit ostré hrany hliníkové lišty, jež občas tlačí při telefonování do ucha, nicméně i ty uživatel telefonu odpustí. Rozumná šířka telefonu totiž naznačuje, že se dá všude pohodlně dosáhnout, a není třeba přístroj v marné snaze stisknout kýžený ovládací prvek příliš mačkat.

Škarohlídi možná namítnou, že v Huawei se designem telefonů značky Apple inspirovali až příliš. A skutečně. Položíte-li vedle sebe Ascend P7 a „pětkový“ iPhone, vypadají s trochou fantazie jako dvě varianty téhož modelu, které se liší jen operačním systémem. Ale proč ne. Protože čínští konstruktéři okopírovali i pověstnou kvalitu jablečných výrobků, není co kritizovat.

Výdrž baterie: Slabý jeden den

Po nadšení ze skvělého zpracování si však v Huawei připravili pro všechny zákazníky studenou sprchu. Od akumulátoru s kapacitou 2500 mAh jsem toho příliš nečekal, praxe mě však doslova srazila do kolen. Pokud patříte mezi náročné uživatele, kteří přes den hojně využívají telefon k prohlížení webu, noste s sebou pro jistotu v batohu vždy ještě jednu síťovou nabíječku. Po jednom obzvláště náročném dni se mi Huawei Ascend P7 odporoučel do věčných lovišť už po necelých dvanácti hodinách. A to je opravdu proklatě málo. Nepopírám, že se zcela jistě najdou lidé, kteří se dostanou na lepší čísla. Například tím, že budou méně využívat největšího žrouta energie – displej s vysokým rozlišením. Podle mého úsudku však Ascend P7 dva dny nevydrží nikomu, kdo si přes den aspoň občas zavolá, přijme pár zpráv a čas od času zajde na sociální sítě.

Podobně jako každý moderní smartphone, disponuje také Huawei úsporným režimem, který dovede například vypínat nenažrané aplikace. Sám také hlásí, co ve vašem telefonu právě nejvíce baterii zatěžuje. Na pokyn uživatele pak dokáže úsporná aplikace zasahovat do nastavení telefonu.

Na papíře to celé vypadá hezky, nicméně výsledkem je jeden z nejotravnějších úsporných režimů, s nímž jsem měl tu čest. Pokud se totiž snažíte výdrž svého telefonu co nejvíce prodloužit, dosáhnete tím maximálně toho, že se vás Ascend P7 bude neustále ptát, zda chcete u messengerů povolit push notifikace. Pokud nedej bože stisknete tlačítko NE, připravte se na řadu rozezlených telefonátů, proč neodpovídáte na zprávy, které vám ve skutečnosti vůbec nedošly.

Ještě o něco otravnější je hlášení telefonu, které se vás periodicky táže, zda se mají ukončit energeticky náročné aplikace. V mém případě se do této role pravidelně dostával Facebook Messenger. Tato oznámení se naštěstí dají úplně vypnout.

Displej a ovládání: Android z jablečného světa

Full HD sice dává na frak baterii, při každé jeho aktivaci se však často nedokážete ubránit obdivnému povzdechu. Může se totiž směle měřit s nejlepšími zobrazovači mobilního světa. Skvělá čitelnost, živé podání barev a hustota bodů 441 ppi dokážou v uživateli vyvolat ten samý pocit, jaký jsem prožíval při pohledu na první Apple Retina displej u iPhonu 4. Snad jen čitelnost na přímém slunci by mohla být trochu lepší – za to však nemůže ani tak displej samotný, jako mírně konzervativní snímač okolního světla. Ten vždy světelné podmínky okolí trochu podhodnotí, a displej je tak vždy o něco málo tmavší, než by mohl být. Mírnou útěchu může představovat vzorná oleofobní úprava krycího sklíčka. Výraznější otisk by na něm zanechal snad jen palec pokrytý kolomazí.

Jakkoli jsem se snažil bránit neustálému srovnávání přístroje od Huawei s telefony Apple, prostředí Androidu 4.4 s nadstavbou Emotion UI 2.3 jinak než jako „applovské“ popsat nelze. Na to, že telefonům čínské provenience většinou schází seznam všem aplikací, a jejich zástupci se tak po jablečném způsobu řadí za sebe na pracovní plochy, si už všichni tak nějak zvykli. Huawei jde ovšem ještě o něco dál a na zamykací obrazovce například naleznete lištu vyjíždějící ze spodního okraje obrazovky. Právě tak, jako to známe z iOS 7. Tvar ikonek pak nenechá nikoho na pochybách, kde že to čínští designéři brali inspiraci.

Použitelnosti to však nijak nebrání – vše jinak funguje jako v běžném telefonu s Androidem. Ba dokonce ještě lépe. Pohyb mezi pohotovostními obrazovkami je naprosto plynulý, a to téměř za jakýchkoli okolností. To, že procesor Kirin přímo z dílny Huawei přeci jen nedosahuje kvalit konkurence od Qualcommu, poznáte jen během aktualizace aplikací, a v některých případech také při prohlížení internetu v prohlížeči Chrome. Pokud navštěvujete náročnější stránky, telefon se snadno zadýchá a potíže mu dělá i pouhé scrollování. Chvíli trvá i návrat na domácí obrazovku, která pár vteřin vykresluje všechny použité ikony a widgety.

Podobné záseky představují jedno z mála negativ, které vás při používání asijské vlajkové lodi potkají. Šetření na procesoru si mohli v Huawei odpustit, jiné parametry jsou totiž naprosto v pořádku. Z dvougigové operační paměti zbývá v praxi neustále mezi 400-700 MB a celkově telefon neobsahuje přespříliš pokročilých funkcí, se kterými by měl mít hardware jakýkoli problém. V Huawei totiž nenajdete „fičurky“, které známe například ze špičkových Samsungů. Nečekejte žádné čtení zraku nebo pokročilé ovládání gesty. Uživatel si musí vystačit s možností ovládat displej v rukavicích. Na druhou stranu: pokud by Ascend P7 tyto schopnosti měl, jen těžko by stál deset tisíc.

Telefon v praxi – Vychytávky i chyby

Chvála na odladěné prostředí má však svoje meze. Pokud telefon nějakou dobu užíváte, narazíte na řadu neduhů, které vám dovedou zkomplikovat život. Kromě slabé výdrže baterie se mezi takové počítá i vlastnost, která s rychle klesající hladinou energie v akumulátoru úzce souvisí. Ascend P7 má problém s task managementem. Po nějakém čase totiž přijdete na to, že telefon neumí pořádně ukončovat aplikace. Některé totiž zůstávají aktivní i přesto, že je v task manageru zavřete. Ukončit je pak musíte natvrdo v nastavení.

Špatné spaní mi také způsobovalo připojení Bluetooth. Ať jsem se snažil sebevíc, Huawei se mi ani na několikátý pokud nepodařilo spárovat s handsfree v mém voze a i připojení k notebooku drhlo – přístroje se našly až na několikátý pokus. Nezbývá než doufat, že se jedná o chyby konkrétního kusu.

Jinak ale pro dobrý pocit z přístroje udělali v Huawei maximum. Velmi se povedl například kalendář, který v měsíčním náhledu po vzoru iOS zobrazuje i aktuální agendu. Šikovná je také vestavená aplikace k zálohování celého obsahu telefonu. V neposlední řadě samozřejmě potěší i podpora LTE ve všech frekvencích a přítomnost NFC. Daleko více než samotná existence této technologie v telefonu však překvapí i dva kusy NFC štítků přímo v balení. Naposledy si podobnou štědrost pamatuji v prvopočátcích NFC u telefonů Sony. Nezbývá než doufat, že se v této podobě balení dostane také k zákazníkům.

Huawei dokáže vyhovět také zákazníkům, kteří si u telefonů s větším displejem zvykli na multitasking pomocí miniaplikací na obrazovce. S tímto řešením přišel jako první Samsung u svých modelů Note v podobě rozdělení displeje napůl, přičemž polovinu obrazovky zabírala jedna aplikace. Huawei na to jde jinak. Displej může částečně zakrýt miniaplikace, přičemž pozadí, na kterém pracujete, je stále viditelné. Bohužel, tato miniaplikace může být pouze jedna a vybírat si můžete z velmi omezené nabídky. I tak se však může občas hodit spočítat si na malé kalkulačce třeba převod měny, zatímco kurzový lístek stále vidíte na obrazovce.

Huawei má ovšem co nabídnout i uživatelům, kteří nejmodernější technologie nevyžadují. Telefon je dostatečně hlasitý, takže rozhodně nehrozí, že byste jej přeslechli. Doporučuji ho ovšem důsledně pokládat displejem dolů. Přístroj má absolutně plochá záda, a tak v opačné poloze hlasitý mikrofon spočívá přímo na podložce, která ho tlumí. Pokud tímto způsobem zvonění přeslechnete, pomůže vám stavová dioda ukrytá v mřížce reproduktoru.

Fotoaparát a multimédia – Mládí vpřed

13 megapixelový zadní a 8 megapixelový přední fotoaparát fotí skvěle. Ovšem pouze, když si fotografie prohlížíte na displeji telefonu. Skutečně: na malém zobrazovači vypadají fotky dokonale a až na velkém monitoru počítače si všimnete několika drobných nedostatků. Bílé plochy má fotoaparát tendenci přepalovat, stejně jako ostření v pohybu nepatří k jeho nejsilnějším stránkám. I tak ale patří fotografie k lepšímu průměru. Lépe než jiné přístroje naopak Huawei zvládá hrátky s hloubkou ostrosti.

Samostatný odstavec si zaslouží velmi povedené zpracování přední kamerky. Pořizovat selfies je s ní totiž zábavnější než s jakýmkoli jiným telefonem, který jsem měl tu možnost testovat. Telefon vám ukáže, kam se máte při focení dívat, abyste nedopadli jako tisíce snaživců na Facebooku, kteří si myslí, že objektiv se nachází uprostřed displeje. Po stisknutí spouště se spustí odpočet, během něhož můžete ještě před cvaknutím závěrky doladit detaily. Tento čas můžete využít také k nastavení intenzity „krásy“ fotografie. Nejedná se o nic jiného, než že vám Huawei softwarově vyhladí pleť a trochu zvětší oči do údajně fotogenické podoby. U hezkých žen to může působit efektně, běžní muži tímto získají mírně ropuchovský zjev.

Stejně jako možnost fotit dokonalé selfies zaujme mladou skupinu potenciálních uživatelů i zvukový projev hudebního přehrávače. Mocné basy vás nenechají na pochybách, že na poslech vážné hudby Ascend P7 skutečně nemá buňky. Škoda – podpora bezztrátového formátu FLAC by milovníky kvalitních nahrávek jistě potěšila a u dunivého hip-hopu jej příliš neoceníte. Říkáte-li si, proč tolik povyku, když se basy dají určitě stáhnout, nejásejte předčasně. Ekvalizér přehrávač neobsahuje.

Velmi kvalitní podporou různých souborových typů překvapí také videopřehrávač – nenašel jsem jediný formát, který by Huawei nezvládlo přehrát. Problémy mu dělá jen české kódování titulků: místo znaků s diakritikou tvrdošíjně zobrazuje čínské znaky. Možná ze stesku po domově.

Závěr a konkurence

Krásný telefon se skvělým zpracováním, který nestojí mnoho, se na trhu hledá opravdu těžko. To však bohužel platí pouze v případě, že se pro Huawei Ascend P7 snažíme najít konkurenci jen mezi aktuálními novinkami. Na cenu pod deset tisíc však v současné době padají výběhové modely, které ještě nedávno hrály roli vlajkových lodí svých výrobců. Za všechny jmenujme například LG G2, Sony Xperia Z1 nebo Samsung Galaxy S4. Kromě Sony se čínské novince žádný z nich nevyrovná dílenským zpracováním, všechny jej ale trumfnou pokročilými funkcemi, které posunují ovládání Androidu na vyšší úroveň.

Pokud netrváte na operačním systému od Google, nabízí se ještě jedna zajímavá alternativa: Nokia Lumia 1020, které zejména svým fotoaparátem strčí do kapsy nejen Huawei Ascend P7, ale v podstatě jakýkoli jiný mobilní telefon.

Podtrženo, sečteno: Huawei to v této konkurenci nebude mít jednoduché. Na konkurenty se sice dotáhlo kvalitou a vybavením, ale schází mu to možná nejdůležitější: renomé. Proti tomu existuje jediná zbraň: snížení ceny. Snad tedy přijde co nejdříve.