Recenze Huawei (Ascend) G7: Srdnatý rytíř mezi telefony

Nebudu zastírat. Čínské značky si u mě zatím nevybojovaly dobrou reputaci. Byla by ale hloupost trvat na tomto mínění zuby nehty. Huawei existuje už poměrně dlouho, což by mohlo svědčit o zdravém základu. Přijímám proto sázky – vyplatí se 5,5“ phablet (Ascend) G7?

Kdo nemá v portfoliu ani jeden tabletofon, nemůže dle prognostiků na trhu přežít. Prodeje tabletů stagnují, phablety rostou oblibou i rozměry. Těžko po půl roce uvěříte, jak se mění i naše názory. Vzpomínám, jak obří mi ani ne tak dávno přišla Xperia Z3, a najednou, o pár měsíců později, v ruce držím 5,5“ zařízení, velikost je akorát a až 6“ Ascend Mate 7 zapůsobí jako „ten velký“.

Základní parametry: Huawei Ascend G7

Rozměry	154 x 77 x 7,6 mm
Hmotnost	165 g
Displej	IPS LCD, úhlopříčka 5,5“, rozlišení 1280 x 720 px (267 ppi)
Procesor	4-jádrový 1,2 GHz procesor Snapdragon 410
Paměť	2 GB RAM, paměť 16 GB + microSD až 32 GB
Operační systém	Android 4.4 KitKat + Emotion UI
Fotoaparát	13 Mpx, blesk, natáčení Full HD videa, 5 Mpx přední kamerka
Baterie	3 000 mAh
Obsah balení	microUSB nabíječka
Cena a dostupnost	?, zima 2014

Design a zpracování: Styl není to, co charisma

Na to, že je telefon neživá věc, mě k vizáži Ascendu G7 napadá hned několik přirovnání k lidem a umění. Představte si pohlednou slečnu nebo svého mužského idola. I kdyby měli ideální míry a tvář jak vytesanou od sochařského mistra, nemusí se vám líbit. To samé platí pro hudbu – je spousta žánrů, může je hrát sebelepší profík, ale nenadchne vás. Stejně tak nemůžu mít vyhraněný názor na Huawei G7.

První potěžkání je velmi příjemné. Kovový kryt vpouští s chladem do dlaně i pocit kvality. 165 gramů vskutku není zanedbatelná hmotnost, ale vsadím se, že nižší byste u G7 ani nechtěli. Odlehčení by totiž způsobilo maximálně nedůvěru k celé konstrukci.

V ní vidím první zádrhel, uznávám ale, že subjektivní. Kouknete na Huawei a na mysli vám vytane myšlenka: „Kde jsem ho už viděl?“ Pak vám to dojde – Samsung! Může za to jediná věc, drobná mřížka tvořící vzorek na předním krytu. Stejnou jsem viděl na Galaxy Zoom, snad jen ta hardwarová klávesa pod displejem chybí. Originalitě nepomáhá ani stříbrné sluchátko reproduktoru, tady by ale kritizoval už jen hnidopich, originální umístění by se hledalo jen těžko.

Otočíte proto telefon na záda. Lehce při tom zachrastí tlačítka hlasitosti o rámeček ze stejného materiálu. Přesto to nijak nebrání jejich přesnému stisku. V příští generaci bych ale prosil o něco větší odpor, u G7 jsem si párkrát změnil volume omylem v kapse. Jiným prohřeškem mě ale hardwarové klávesy nepřekvapily, sedí si na hraně přesně tam, kam dosáhne palec, aniž by bylo třeba phablet posouvat v dlani.

Pak už vás čeká jen příjemný pohled na plechová záda. Ba co víc, fyzický kontakt. Hliník vám počechrá hmatové nervy jak teplotou, tak povrchovou úpravou. Neklouže, ani se neleskne. Škoda jen, že na krytu ulpívá pot a jinak aristokraticky vzhlížející Huawei si žádá přeleštění.

Hliník se ukázal jako určující i pro tvary zadní strany. Podobný vzor už jste mohli vidět u HTC One, u LG G Padu nebo iPhonu 5S – plastové patky na obou kratších stranách. Těžko škemrat o změnu, snažím se jen říci, že opakování již viděného „sedmičce“ na exkluzivitě nepřidá.

Věřte, že mě to mrzí. Huawei si udělalo tvář a poznávací znamení z modelů P6 a P7, jejich design leckomu učaroval. A teď se objeví G7 a vypadá zase tuctově. Z hlediska zpracování je to ale jediný zápor. Díky unibody konstrukci je phablet jak z kamene, nezavrže a nezapraská, ani kdybyste ho mučili. Nádherně sedí v ruce a když nechybí ani praktické maličkosti, jako je notifikační dioda, není si nač stěžovat. Snad jen ten rukopis by mohl být osobitější.

Displej a ovládání: Nehleďte na drobnosti

Ovládání 5,5“ tabletofonu má některá specifika. Na prvním místě se zastavíte u ovládání jednou rukou. Se svými tlapami jsem po krátkém strečinku prstů dosáhl do všech rohů, při stahování notifikační rolety už ale pohodlí bylo na pováženou. Komfort však hravě vyvažuje psaní na dotykové klávesnici – na menších telefonech takovou jistotu stisknutí správného písmenka nedosáhnete.

Pokud byste se před tímto drobečkem ostýchali, můžete si zapnout režim ovládání jednou rukou. Nápad je to zajisté chvályhodný, ale týká se prakticky jen klávesnice. U Mate 7 se ke straně smrštila i navigační tlačítka (opět ve virtuální podobě), u G7 to ani není potřeba. Jinak bohužel tento mód ergonomii nijak neprospívá, seknutí dolů přes displej spustí vyhledávání aplikace a pro statusovou lištu musíte až k okraji.

Možnosti ovládání jsou luxusní – navigační lišta, gesta i barvy mohou být podle vás

Huawei mě ujistilo i o přijetí dalšího trendu coby standardního chování – odemykání dvojitým poklepáním. Funguje bez problémů, svižně a jistě. Rozšiřuje ho i možnost načmárat na vypnutý displej znak a probudit tak telefon rovnou v příslušné aplikaci. Hezké, ale těžko se na to zvyká a dosud mi podobná funkce nechyběla. Naopak vypnutí překrytím displeje je velmi návykové. Algoritmy jsou nastavené precizně, což dosvědčují i mé praktické testy – položení na displej telefon nezhasne, připlácnutí ke kalhotám také ne. Zakrytí dlaní ale ano a dokonce stačí i chytit Huawei za hranu dlaní u displeje a telefon zhasne.

Zmiňoval jsem i barevné podání? Ještě ne, protože musím myslet na rozlišení. Tedy jen pro pořádek: odstíny, jas ani pozorovací úhly si nezaslouží žádnou kritiku. Proč ona poznámka k rozlišení?

Huawei G7 používá „jen“ HD 720p rozlišení, tedy 1280 x 720 pixelů. A víte co? Je mi úplně jedno, že by někdo chtěl na podobné úhlopříčce Full HD, nebo licitoval za QHD. Tři dny jsem G7 používal, aniž bych věděl, jaký je uvnitř procesor, kolik má RAMky a kolik pixelů na displeji. Výsledkem bylo, že jsem se později při pohledu na parametry bezmála polekal. Fakt to není Full HD 1080p? Není a telefonu to na kvalitách nijak neubírá.

Prostředí: Klobouk dolů, až na grafiku nádhera

Četli jste pohádku o tom, jak u Huawei vařili telefon? To bylo tak: šlo kolem Xiaomi a řeklo si, že dá G7 do vínku launcher, který všechny aplikace umístí na domácí obrazovky. Pak se zastavil iPhone a tvrdil, že je skvělé mít některé funkce přístupné vysunutím ze spodního kraje. Android Lollipop ze svých zkušeností předal vzhled symbolů na navigační liště a hranaté widgety pochází snad přímo z Microsoftu. Velmi brzo jsem proto emigroval k jinému launcheru, abych si mohl užívat jinak výborné vlastnosti tohoto stroje.

Launcher je adeptem na rychlou výměnu, časová osa notifikací je ale výborný nápad a přepínače jsou netradičně rozbalovací, nemusíte vidět všechny najednou

Huawei si dal práci s výběrem funkcí, které nad rámec AOSP nabízí. Poprvé jsem tak měl čest vidět notifikace seřazené v časové ose. Na první pohled tak vidíte, kdy vám přišel mail nebo kdy se aktualizovaly Chytré karty. Vypadá to jako prkotina, ale výrazně to pomáhá přehlednosti.

Pokud by vám některá z aplikací přeci jen dělala v notifikacích nepořádek, můžete jí upomínky zakázat. Systém se sám zeptá při prvním upozornění, jestli má podobné chování programu zatrhnout, nebo povolit. A hlásí se velmi často, protože varuje i před aplikacemi spuštěnými na pozadí. Zde mohu jen zopakovat otřepané rčení o dobrém sluhovi, ale špatném plánu – až si zapnete úsporu energie u emailového klienta, budete akorát smutní, že vám nikdo nepíše, protože synchronizační služba bude odstavená k ledu.

Podobnou úlitbu většině představuje i přepínač aplikací. Spuštěné úlohy zobrazuje ve čtveřicích, mezi kterými lze listovat. Naštěstí tato podoba není omezená jako u HTC, kde jste desátou aplikaci prostě nenašli. Jen se příliš okatě o slovo hlásá volba „Pro smazání všech aplikací přejeďte směrem nahoru,“ hned pod ukazatelem RAM. Laik těžko tuší, že na Windows se pracuje s operační pamětí jinak, než v Androidu a hned by začal paměť uvolňovat ke své škodě. Inu, zákazník, náš pán a kdo chce kam, pomozme mu tam. A do třetice komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.

Grafické motivy jsou patrně inspirací z MIUI. Škoda, že jich je tak málo

Divili byste se, ale výčet schopností tohoto neznámého hrdiny je mnohem větší. Systém podporuje grafické motivy, nabídka přepínačů je nejobsáhlejší, co jsem kdy spatřil, a v základní výbavě je dokonce i firewall, ve kterém povolujete přístup k internetu přes Wi-Fi nebo mobilní data. Hodit se mohou i rychlé akce, kdy telefon při připojení sluchátek nabídne související aplikace. Bohužel jen dost vnucuje své vlastní a na výchozí lockscreen nedostanete ani ovládání vlastního přehrávače hudby.

Hudební přehrávač vlastní do Androidu integrujete těžko. Naštěstí to není ani třeba. A budík? Na rozdíl od Mate 7 nebudí po vypnutí telefonu.

Jak to celé funguje dohromady? Překvapivě plynule. Pokud vyjdeme z předpokladu, že Snapdragon 410 používá i levnější střední třída, zdálo by se, že telefon v ceně G7 je na ni přeci jen nóbl. Pokud se ale nevrhnete na pročítání technických specifikací, můžete si klidně myslet, že máte uvnitř i procesor z řady 600 nebo 800. Přeloženo do běžné češtiny, Huawei létá jak namydlený. Nezaseknul se, ani když jsem ho trápil hladovou parybou v Hungry Shark, nezlobil se ani když jsem čistil Gotham od kriminálních živlů v Arkham Origins či brázdil silnice v Asphalt 8. Čtyřjádro s taktem 1,2 GHz se ukázalo jako volba rozumu – pokud máte srovnání s MediaTekem MTK 6582, který používá snad polovina čínské produkce, dal bych ruku do ohně za to, že Snapdragon by si s ním vytřel kryt, i kdyby si dvě jádra odskočila na oběd a třetí pracovalo jen na oko.

Abyste zprovoznili firewall nebo upravovali oprávnění aplikací, potřebujete root. Nikoli však u G7…

Kouzlo možná spočívá v 2 GB RAM, možná v grafickém jádru Adreno 306, které je údajně hrám přizpůsobenější, než konkurenční Mali. Běžný uživatel se asi v takových detailech šťourat nebude, proto lze odstavec o hardware shrnout do jedné věty: Huawei G7 navzdory parametrům podává výborné výkony, které nesnižuje ani výdrž daná 3000 mAh baterií – dvou dnů docílíte poměrně snadno. Ostatně, LG G2 patří stále mezi vytrvalostní přeborníky a G7 může jeho rekordy díky slabšímu procesoru ještě překonat.

Ve výchozím stavu Huawei šetří energii inteligentním režimem. Není k němu ale důvod, telefon vydrží dost dlouho i tak. „Urychlovač telefonu“ je ale hodně diskutabilní funkce.

Fotoaparát a multimédia: Nejslabší stránka

Co dělá ze smartphonu multimediální zařízení? Pokud jste odpověděli, že dostatek paměti na filmy a média, jste za vodou. Kvalita zvuku je více než dostatečná, detailisti si mohou pohrát s ekvalizérem a filmoví maniaci si zaplní dostupných 11,27 GB audiem i videem, jak je libo a případný nedostatek místa vyřeší paměťovou kartou.

Pokud jste odpověděli, že klíčový je fotoaparát, budu vás muset zklamat. Ne, že by snad kombinace 13 megapixelového snímače, LED diody a autofocusu byla vyloženě slabá, jen byste pravděpodobně od telefonu za sedm tisíc mohli čekat víc – tak poctivě Huawei emituje náladu „Já jsem pan kvalitní.“ Při pohledu na cenovku už ale musíte akceptovat, že výsledné fotografie jsou průměrné, respektive standardní.

Snímky pořízené s Huawei Ascend G7

Optika má potíže především s kontrastem. Projevuje se to přepaly i zčernáním stínů a pokud zkusíte fotit v šeru bez diody, snímky se pokusí zatajit originální barvy a přejdou do odstínů šedé. V detailech už si G7 vede poměrně dobře, stále je ovšem třeba mít na paměti určení telefonu a fakt, že rozlišení neznamená vše.

Závěr a konkurence: Překoná skepsi, vykouzlí úsměv

Huawei je chameleon. Dokáže vyrobit výborné telefony, jako Mate 7, zvládne nakreslit stylovky v podobě P7 nebo P6, umí i levné modely a stejně na něj na poprvé kouknete skeptickým okem. Dokud se s G7 nepotkáte osobně, budete mít plné právo na názor, že je to jen pokus, kterým se Čínani snaží vyplavat na vršek vlny phabletové euforie.

Pak začnete soudit racionálněji a postřehnete i ty nuance, které nadnášejí výjimečné kusy v bahnu průměrnosti. Velký displej se skvěle ovládá, prostředí reaguje svižně, paměti je dost, funkcemi je Huawei jen o stopu za giganty, jako je Sony. Sedm tisíc sice není úplně zanedbatelná částka, ale hodnota jí skutečně odpovídá.

Na kolbišti konkurence ale čeká G7 několik soků, kteří by mu mohli pomačkat jeho hliníkové brnění. Pokud budeme za základní parametry pokládat velikost displeje, jeho rozlišení a cenu, e-shopy mají k dispozici třeba Vibe Z2 od Lenovo. Se svými parametry je bezmála totožné a stojí 9000 Kč. První poražený. Meizu MX4? Alcatel OneTouch Hero 8020D? Oba stojí přes osm tisíc a procesor od MediaTeku je potenciální riziko. Velmi vyrovnané by bylo utkání s HTC Desire 816, které by šermovalo šarmem. V levnější konkurenci bude pátrání po rivalech o dost obtížnější. Sony Xperia T3 je sice krasavice, ale 1 GB operační paměti jí láme vaz. Xiaomi Redmi Note Pro bych proto nominoval na pozici finalisty s významným přihlédnutím k ceně.

Sečteno podtrženo, Huawei G7 má všechny racionální vlastnosti, aby se stal hitem. Pokud vás ke kase táhnou spíše emoce, mohli byste párkrát zakopnout, věřím však, že ani to nebrání podtržené jedničce do žákovské knížky.