Recenze HTC Desire 500: živá voda střední třídy

HTC Desire 500 je zástupcem střední třídy, ve které se chce prosadit zejména svým svěžím designem a některými základními kameny z letošní vlajkové lodi HTC One.

Nový model Desire 500 vypadá ve střední třídě jako černá ovce, tedy lépe řečeno jako černá nebo lehce zbarvená bílá ovce (můžete si sami vybrat). Svým atraktivním kabátkem si říká o zájem zákazníků. A nejen jím, ve své výbavě má například čtyřjádrový 1,2 GHz procesor, kompaktní 4,3“ dotykový displej či 8 Mpx fotoaparát. Není ale všechno zlato, co se třypí. Bude to i případ testovaného Desiru 500 nebo vyjde z našeho redakčního testu jako úspěšný absolvent?

Základní parametry – HTC Desire 500

Rozměry	132 x 67 x 9,9 mm
Hmotnost	123 g
Displej	dotykový (kapacitní, multi-touch), TFT, rozlišení WVGA (480 x 800 px), jemnost 217 ppi, 16 milionů barev, úhlopříčka 4,3“
Procesor a paměť	čtyřjádrový 1,2 GHz procesor Qualcomm Snapdragon 200, grafika Adreno 203 1 GB RAM, vnitřní paměť 4 GB + paměťové karty microSD (až 64 GB)
Operační systém	Android 4.1.2 Jelly Bean + nadstavba HTC Sense 5.0
Fotoaparát	8 Mpx (3264 x 2448 px), autofocus, LED blesk, nahrávání HD 720p videa
Obsah balení	krátký návod, adaptér k nabíječce, datový USB kabel (nejednalo se o prodejní balení)
Cena a dostupnost	?, srpen 2013

Design a konstrukce: má svoji tvář

Snad každý, kdo z mého okolí spatřil Desire 500 naživo, si ho vzal se zájmem do ruky. Telefon totiž už z dálky působí novátorsky a originálně. Jeho linie nejsou příliš ostře řezané na to, aby se odcizil volnomyšlenkářům, nejsou ani příliš zaoblené, aby silueta ztrácela pevné rysy. Ač zakulacení příliš nefandím a toto tvrzení je částečně klišé, HTC má svůj styl. Návrháři částečně použili prvky z letošního vrcholného modelu One, na Desire si naštěstí ponechali i několik nových nápadů.

 

Zatímco u HTC One se obrys drží rovnoběžných čar, „pětistovka“ přímky nafoukla. Na první pohled si však nebudete jisti, zda není celé vyboulení jen optickým klamem. Při položení na hranu už je lehké zakřivení evidentní. Na celém zařízení najdete jen minimum ostrých linií. Jedinou je prakticky jen obvodová čára obkreslující celý telefon.

 

Na přední straně Desiru 500 se uvelebil 4,3“ displej, přičemž bez technických údajů výrobce bych podle oka odhadoval menší velikost. Tuto iluzi připočítávám na vrub oddělení černého krycího skla přední strany odděleného od bílé vaničky zastupující boční i zadní kryt. Ač totiž v dlani svíráte celý telefon, světlý výčnělek se sluchátkem jako by k němu nepatřil a na první pohled ho z celkové plochy odečtete. Druhým bodem, který Desire 500 ozvláštňuje, je vystouplé sklo displeje. Netroufám si odhadnout, jak dlouho vydrží bez škrábanců, když náš běžný redakční test přestálo v pořádku, nevěřím však, že by sklo bylo natolik odolné, že by si nezapamatovalo seznámení například s takovým klíčem od sklepa. Tah na branku ve smyslu vyčlenění vlastního prostoru však splnilo.

Bílé lemování přední strany porušuje jen děrování pro sluchátko, všechny senzory se vměstnaly do tmavé plochy. HTC disponuje klasickou sestavou nad displejem. Senzor proximity a okolního osvětlení, kamera pro videohovory a praktická dioda. Ač její velikost se nachází někde mezi miniaturní a velmi malá, přehlédne se těžko. Nebude sice budit ze spaní, uvidíte ji ale i z ostřejších úhlů. Ve středu samozřejmě nesmí chybět logo tchajwanského výrobce ve stříbrné barvě.

Menší šok pro konzervativce je sestava ovládacích tlačítek, respektive dotykových senzorů pod displejem. Jen dva? S odstraněním vyhledávacího tlačítka jsem problém neměl, pokud má některý telefon místo menu tlačítko pro task manager, si zvykám už hůř, ale skutečně jsou dvě tlačítka dobrý nápad? Netroufnu si HTC vyloženě kritizovat, smysl tohoto opatření mi však uniká. Zvlášť proto, že klasické zvyky z Androidu na Desire neplatí. Podle očekávání funguje tlačítko zpět a krátký stisk pro návrat na hlavní obrazovku, přepínání mezi aplikacemi dvojitým poklepáním na domeček už ergonomií nehýří. K čemu pak slouží podržení tlačítka? Ke stejné funkci, jako u jiných telefonů menu. HTC se tak ke zvyklostem staví schizofrenně – na jednu stranu odstraní tlačítko menu, na druhou jeho funkci zduplikuje – v aplikacích se totiž objevují i tři tečky. Pokud je to prevence proti absolutní absenci vstupu do menu, proč ne. Ale příjemné to není. Posledním využití home klávesy je spuštění chytrých karet Google. Aktivujete je posunutím prstu z domečku na displej. Evidentně gesta HTC uhranula. Na tom by nebylo nic špatného, počítejte však s tím, že zvykání pro uživatele, který již někdy Android měl, chvíli potrvá.

 

Velmi povedeným rysem HTC Desire 500 je boční modrý pruh. V bílém okolí vypadá velmi elegantně, je to přesně ten odstín, který netahá za oči jako nejčistší modrá z Photoshopu a působí lehce a svěže. Hranu na něm je spíše vidět než cítit. Přerušen je na horní straně hluboko zapuštěným tlačítkem pro vypnutí a sluchátkovým Jackem. Telefon se zamyká nesnadno, v rukavicích prakticky nemáte šanci ho nahmatat, bez nich pravděpodobně bude třeba trénink. Za dobu testu jsem nezískal pocit, že přesně vím, kde tlačítko končí a začíná. Stejné vlastnosti vykazují i ovladače hlasitosti na pravé straně. Jejich vizuál je jedním z těch detailů, kvůli kterým působí telefon tak moderně. Modrý obrysový pruh je v jejich místě přerušen a plynule navazuje po obou stranách mezery právě v tlačítka. Nevýhodou je slabá hmatová odezva. Při hovoru kloužete prstem po hraně a v momentu, kdy ucítíte přerušení, už nebudete vědět, jestli je to vyrytý symbol plus či mínus, nebo jste už narazili na hranu vedlejšího tlačítka. Holt pro krásu se musí trpět.

 

Spodní stranu využívá jen konektor microUSB a maličký otvor mikrofonu. Zadní strana se opět drží čistoty. Tvoří ji bílá plocha, na které je na střed umístěna čočka fotoaparátu s diodou, plasticky vyryté logo HTC v modré, logo Beats Audio a perforovaná ploška reproduktoru.

 

Jak to celé drží pohromadě? Velmi dobře a velmi pevně. Veškerá opora telefonu spoléhá právě na bílou vaničku zadní strany. Ta samotná je spíše tvárná než tvrdá, její navlečení ale z mobilu vytvoří jednolitý celek. Bez manuálu navíc můžete mít problémy s vložením SIM karet. Telefon je třeba chytnou mezi prsty a palce zatlačit na spodní hranu, aby se vložená tmavá část vyloupla.

Po demontáži už můžete nahlédnout do útrob. V nich se skrývá jeden z nejpádnějších argumentů modelu Desire 500 – dva sloty pro microSIM karty. Pravda, klasicky dimenzované karty se budete muset vzdát, přístup k výměně je však příkladný. Nejen, že SIMky můžete vyměnit za běhu, jejich zasunutí či vyjmutí pomáhá pružinka, fungující podobně jako ve čtečkách paměťových karet. Tandem zmíněných slotů doplňuje flip pro microSD kartu, kterou kvůli malé interní paměti pravděpodobně budete muset využít.

 

Malinko matoucí pro mě byly barvy použité na kryt. Stále se mi vracel pocit, jestli telefon držím správně, světlejší část se sluchátkem jako by směřovala dolů. To je způsobeno umístěním displeje ve středu, tmavý blok s tlačítky však opticky přidává na hmotnosti. Pokud k tomu připočteme, že fotoaparáty se většinou objevují v hrbolu na vrchu telefonů, je jasné, kde tento dojem vzniká. Při rozsvícení už ale HTC působí vyváženě. Těžko říct, jestli právě tato nejistota nebyla inspirací designérů.

Baterie a výdrž: mohlo a může být lépe

Problematika výdrže mezi dvěma nabitími je vždycky ožehavá. Někomu vydrží telefon týden, protože pošle dvě SMS denně a veškeré žrouty energie, jako 3G a synchronizace s kde čím vypíná. Přesto bych očekával, že střední třída, do které si troufám Desire 500 umístit, použije větší kapacitu akumulátoru, než 1.800 mAh.

V testu za reálných podmínek jsem proto neřešil, která mobilní data používám, telefon proto střídal EDGE s 3G, kterými kontroloval dvě mailové schránky a držel IM messenger v push režimu. Z celkové doby byla přibližně šestinu času zapnutá Wi-Fi, intenzivně využívaná pro přehrávání internetového rádia.

 

V tomto provozu HTC Desire 500 vydrželo 2 dny se zapnutým úsporným režimem. Jak se k takovému výsledku postavit? Na čtyřjádrový telefon je tato hodnota akorát, na WVGA displej spíše podprůměrná. Přikláním se ke druhé variantě, zvlášť po prohlídce aplikací, které se na spotřebě nejvíce podílely. Čekal bych, že se v seznamu na předních místech objeví právě internetové rádio. Nikoliv. Internetový prohlížeč je v pořádku, ale že by fotoaparát ubral 7%, když jsem s ním pořídil jen pár snímků? Na čtvrtém místě jsem našel HTC Sense. Ač to tak nevypadá, tyto zprávy jsou pozitivní – výdrž telefonu je dána softwarem, pokud výrobce připraví aktualizaci řešící tyto nedostatky, Desire se dostane na průměr, kdy dva dny bez hraní i nabíječky ukončí se zbytkem 30 – 40%.

Displej a ovládání: drží se při zemi

O HTC Desire 500 se v materiálech výrobce dočtete, že používá 4,3” LCD panel s technologií TFT a rozlišením WVGA (480 x 800 pixelů). Výsledná jemnost 217 ppi však vzbuzuje otazníky. Kupodivu ne ty, zda je tato kvalita dostatečná, ostatně podobnými parametry oslnila stále oblíbená Galaxy S II, ale jestli by se za danou cenovku nedal použít qHD displej, tedy s vyšším rozlišením. Pohled na použitý zobrazovač neruší, ale doba pokročila a uživatelé jsou náročnější, 4,3” je tak pravděpodobně maximálně největší možná velikost pro WVGA.

Jinak však displej zaslouží pochvalu. Černá je velmi temná a ač se HTC nechlubí použitou mřížkou krystalů, kontury minimálně v menu jsou ostré. V barevném podání pokulhává snad jen bílá, která ani při maximálním podsvícení nevypadá čistě. V prostředí telefonu ji však najdete minimálně, drobných nedostatků si tak všimnete jen sporadicky.

S ostatními barvami si už zobrazovač poradí hravě, hlavně modrá je intenzivní a zdravě výrazná.
S displejem souvisí i reakce na dotyk. V přesnosti použitá vrstva snímání prstů nikterak nezaostává, nestalo by se mi, že by byl dotyk na virtuální klávesnici nepřesný. Malinko netypické jsou vibrace, které vychází jako by z hloubi telefonu. Jako odezva na stisk tlačítka perfektní, ani při vyzvánění nezačne telefon po stole tancovat, při nošení v kapse si už intenzitou docela jistý nejsem.

Prostředí telefonu: Android 4.1 a Sense 5.0 s BlinkFeedem

Desire 500 je prvním zařízením integrujícím nadstavbu HTC Sense, které jsem měl tu čest déle používat. Podstatnější však je, že tento model používá její verzi použitou pouze u vrcholného modelu One. Cílem jeho vývoje bylo co nejrychleji agregovat vše, co uživatele zajímá. HTC si dokonce nechalo zpracovat statistiku, které aplikace jsou používané nejvíce, aby výsledku nic nechybělo, ani nepřebývalo. Plusem Sense je i obrazovka Blinkfeed, tvořící rozcestník pro aktuální události. Jak se tento sen podařilo naplnit?

 

 

První dogma, které u HTC musíte překousnout, je tradiční pojetí Androidu. Tedy domácí obrazovka s ikonami, dokem a widgety a vstupem do seznamu všech aplikací. Místo toho Sense využívá strukturu minimálně na první pohled chaotičtější: výchozí prostor nabízí tři obrazovky, přidat naštěstí můžete dvě další. Pokud si ale neoblíbíte jednu stránku vyhrazenou pro Blinkfeed, rovnou si jednu z nich odečtěte.

 

 

Blinkfeed by se dal jednoduše popsat jako obrazovka vyhrazená widgetům RSS a sociálních sítí. V mozaice dlaždic se objevují obrázky z článků s nadpisem a odkazem na zdroj. Vše vypadá velmi efektně a moderně, dlaždice se plasticky naklání, posun je plynulý a otevřený článek má korektně zalomený text, odpadá tak ne vždy kompatibilní zobrazení z RSS feedu. Zápory se ale tomuto agregátoru nevyhnuly.

Největší chybou pro Čechy je omezení informačních kanálů. Jen velmi málo zpravodajských serverů s Blinkfeedem počítá a HTC je v tomto ohledu nevinné. Jemu bych vyčítal přílišný akcent na líbivost prostředí. Mít pro rychlý přehled na displeji tři obrázky mě nutí akorát listovat dál a dál, než abych jedním pohledem zkontroloval novinky. Možné však je, že se HTC zaměřilo skutečně na “konzumaci obsahu” v nejhorším slova smyslu, kdy cílový zákazník nebude číst něco, k čemu nebyl nalepen obrázek s něčím zatraceně atraktivním. Kam jsme to dospěli..

 

 

Ostatní obrazovky už jsou klasické. Zaplnit je můžete widgety a zástupci, jak je libo, pokud se vejdete do matice 4 x 4 ikony. Pod nimi za všech okolností najdete dok s pěticí zástupců. Telefon, zprávy, prohlížeč a fotoaparát. Nic jiného. Pokud totiž zkusíte jednu ikonu přetáhnout na plochu, není problém, ale po dokončení pohybu z doku vykoukne její kopie. V tomto bodě ostrouhají všichni fotografové, kterým základní aplikace fotoaparátu nestačí, všichni, kteří si oblíbili třeba Dolphin Browser i geekové, kteří se neobejdou bez zástupce Nastavení na hlavní ploše.

 

 

Přes dok se dostáváme k seznamu aplikací. V něm je nezvyklé, že opět zobrazuje lištu doku. K čemu to? Právě seznam je úzkým místem celého Sense. Věřím, že na všechny jeho zvláštnosti se dá zvyknout, pokud přejdete ono zmiňované dogma, mně se to po dobu testování nepodařilo. První kamenem úrazu je plýtvání místem. Matici 3 x 4 je možné rozšířit na 4 x 5, ale obrovských hodin na vrchu seznamu aplikací se nezbavíte. Doku na spodu rovněž ne. Bez jakéhokoli nastavování tak na displeji vidíte obří hodiny, velký dok a 9 ikon. Přehlednosti příliš nepomáhá, že v této alternativě se zástupci dají třídit do složek. U pohotovostních obrazovek je to chvályhodné, u seznamu mě tato idea nenadchla, je pro mě jednodušší si instinktivně zapamatovat dvakrát swipe do strany a zmáčknout druhou ikonu ve třetí řadě, než zprocesovat pohyb “trochu dolů, ale ne moc (protože Sense rádo ukáže i řádek, na kterém žádná ikona není), klikni na ikonu vpravo dole a hledej ikonu druhou zleva na třetím řádku”.

Netypický je přesun aplikace na homescreen. U Sense 5.0 nestačí podržet prst a přesunout na správné místo na obrazovce. První krok je stejný, ikonku však musíte prvně přesunout na pole “zástupce”. Teprve poté se dostanete k pohotovostním plochám. To vše proto, abyste mohli rychleji manipulovat se složkami v seznamu aplikací. Nutno podotknout, že veškerá výše zmíněná cvičení mají svou logiku. Pokud systém preferuje složky, maximálně urychlí jejich úpravy či vytváření. Pokud klade důraz na minimum ovládacích prvků na obrazovce, místo grafických ukazatelů použije gesta. Tuším, že pokud jste si na Sense zvykli dříve, musíte nyní kroutit hlavou a podobné vymoženosti vyhledáváte. Pro ostatní se otevírá široké pole alternativních launcherů.

Středobodem všech smartphonů s Androidem je notifikační lišta. U HTC Desire 500 v ní navíc najdete jen přepínač úsporného režimu. Citelně však postrádám rychlé přepínače pro ovládání Wi-Fi, mobilních dat, GPS a další. V rohu sice nechybí ozubené kolečko pro vstup do nastavení, ale nebylo by svižnější použít power widget? Abych byl konkrénější, představte si, že automatická regulace jasu nezvládá a vy chcete podsvícení řešit manuálně. Musíte proto spustit notifikační roletu, kliknout na nastavení, sjet v menu o dvě obrazovky k odrážce “Displej, gesta a tlačítka”, najít menu Jas, zrušit zatrhávací box automatického jasu a teprve potom posouvat regulátorem. K Bluetooth, mobilním datům nebo Wi-Fi je sice přístup o polovinu rychlejší, leč ani tak se komfortu známého z jiných smartphonů konkurence zdaleka nevyrovná.

Svéráznou zastávku si musím udělat u zamykání obrazovky. K jejímu ztvárnění máte čtyři modifikace: tapetu s vlastním obrázkem, produktivitu s výpisem z kalendáře, hudbu s ovládáním přehrávačů (nejen předinstalovaného) a fotoalbum s mozaikou uložených obrázků. Vše v duchu Sense – efektní, ale minimálně customizovatelné.

Ani task manager nezůstal v tradiční podobě. Nové pojetí z něj sice vychází, zároveň se v lecčem inspirovalo u posledního modelu BlackBerry. Místo jednoho sloupce spuštěných aplikací se programy objevují v mřížce 3 x 3 včetně náhledu. Rovněž je můžete ukončit odšoupnutím, tentokrát vzhůru. Pokud ale používáte více než 9 aplikací najednou, narazíte na problém. Víc než tolik jich totiž task manager neukáže. Pokud aplikaci ve správci zavřete, nenahradí ji zástupce dříve spuštěného procesu.

 

Studená sprcha však přichází při pohledu na volnou paměť. Celá tahle “sranda” vám na vlastní data ponechá přibližně 1 GB, vůči kterým katalogový údaj o 4 GB paměti chutná velmi kysele. Chuť však tentokrát spraví odladění systému. Animace pohybu mezi obrazovkami je plynulá, lockscreen reaguje okamžitě, přechody v menu rovněž, maximálně zlomek vteřiny zabere zaostření displeje, tedy efekt použitý místo častějšího posouvání menu.

Telefonování a zprávy: těžko vymýšlet něco nové

Funkce dialeru se opakují u všech telefonů jen s minimálními obměnami, až pochybuji, že je možné vymyslet jakoukoli novinku, která by funkce vytáčení zlepšila byť o drobný krůček. HTC se v tomto směru zřejmě snažilo, výsledek je ale obyčejný. Standardně fungující, přívětivě použitelná aplikace řazená do karet, mezi kterými se posouvá swipnutím do stran. Telefon ve smyslu aplikace se otevírá na druhé záložce z celkových pěti. Je na ní klávesnice s velkými čísly podobná archaickým mobilům z přelomu století. V kontaktech na ní lze vyhledávat prediktivně, v rychlé volbě nad znaky se objevuje odkaz na poslední uskutečněný hovor. Číselník můžete přepnout i na klasickou QWERTY klávesnici nebo využít hlasové zadávání. Nicméně mě překvapilo, že si HTC neotevře běžnou systémovou klávesnici, ale její zjednodušenou verzi bez alternativních symbolů, když v seznamu všech kontaktů ano.

 

Vlevo od vytáčení je tříditelný seznam hovorů, vpravo oblíbené položky. O jeden krok dále tímto směrem přejdete ke kompletním kontaktům. Tato funkce u čistého Androidu chybí, jsem proto rád, že aplikaci Telefon v HTC spojili s Lidmi. Poslední záložkou jsou skupiny, do kterých si můžete roztřídit své kontakty. Nevidím k tomu ale důvod, skupinám nelze přiřadit specifické vyzvánění, funkce proto slouží spíše k rezesílání hromadných zpráv.

V doku nemůže chybět odkaz na SMS. Ovládání je velmi jednoduché, zprávy v Desire 500 jsou prakticky jen přebarvenou variantou klasiky. Hned několikrát – ve výchozím schématu je pozadí zpráv bílé, použít však můžete i vlastní obrázek, na němž bubliny se zprávami mohou hrát v devíti schématech. Upravit k obrazu svému můžete i velikost písma ve čtyřech krocích. Jediná praktická je ale ta nejmenší, ač ani ta místem vyloženě nešetří. V nevyšším fontu už na jednu obrazovku dostanete jen krátké zprávy. Pro úplnost ještě dodám, že zprávy jsou řazeny už tradičně ve vláknech.

Multimediální přehrávače: hudba a video

Vlastní aplikace v telefonu primárně zaměřeném na média nesmí chybět, a tak HTC kromě Google Hudby přidal vlastní přehrávač s originálním jménem Hudba. Jeho funkce ničím neohromí, ani grafické rozhraní neexceluje. Přístup získáte ke klasickým možnostem třídění podle interpretů, alb, žánrů či složek. Ke všem skladbám by mělo být možné stáhnout obrázky umělců, žel na testovaném telefonu se samy nepřiřadily. Jen se objevila notifikace o úspěšném stahování a konec. Viníka nejsem s to označit, vzhledem k tomu, že ani PlayerPro si s obrázky neporadil. Jedinou další funkcí přehrávače je stream hudby z mediálních serverů. Ekvalizéry či náladové seznamy stop nečekejte, jedinou volitelnou proměnou zvukového výstupu je použití zvučné značkové technologie BeatsAudio.

 

K přehrávání videí slouží obyčejná galerie, která nepřináší nic nového. Pro lepší podporu je tedy lepší do telefonu doinstalovat některý z kvalitnějších videopřehrávačů z obchodu Google Play, například bezplatný přehrávač MoboPlayer, ale výběr je na každém majiteli.

Bonusové aplikace

Pokud je mi známo, tchajwanský výrobce HTC nikdy neinklinoval k zahlcení systému aplikacemi volně dostupnými z Google Play. Raději tyto funkce integroval po svém v rámci prostředí Sense. Pětistovka z tohoto vlaku nevystupuje. Jsem rád, že výběr bonusových aplikací zůstal v rozumné míře.

 

Nevyhnul jsem se klientům sociálních sítí Twitter a Facebook, příznivci Google+ svého oblíbence také najdou. Tuto trojici rozšiřuje balík aplikací od Google počínající YouTube přehrávačem, pokračující přes Chrome a končící u Knih Play.

Z méně očekávaných kousků překvapí nejvíce Polaris Office, editor nejběžnějších dokumentových formátů. Nejedná se tedy o žádnou trial verzi nebo věcičku na dokoupení plné verze. Polaris umí vytvářet tabulky, prezentace i texty. Jako nouzový nástroj, když na cestě ve svém PowerPointem provázeném vystoupení objevíte hrubku, bohatě stačí. V kancelářských aplikacích pokračuje PDF Viewer.

 

 

Ve složce produktivita objevíme i drobnější aplikace – poznámky a úkoly. Za pochvalu stojí jejich upozornění přímo na ikoně, nesplněná zadání máte přehledně na očích. Jsem rád, že tentokrát poznákový blok nemusím sfouknout slovy “nejjednodušší z nejjednodušších”. Z pohledu HTC je tento nástroj velmi důležitý, kombinuje totiž nejen psané texty, ale i vstup z fotoaparátu, mikrofonu, či ruční kresby. Všechny tyto způsoby editace lze v jedné poznámce kombinovat. Finální záznam můžete sdílet přes Evernote, jak napovídá úvodní manuál, návaznost na Google Keep však chybí.

Úkolovník je už jednodušší, o něm se jako o jednoduchém hovořit dá. Ale umí se napojit na Microsoft Exchange, svůj účel tedy plní dostatečně. Dvojsečnou zbraní je Průvodce, jakýsi rychlonávod na ovládání telefonu, respektive část s internetovými účty. Podrobně ukáže, jak zapojit Exchange, jak Google účet, Facebook a X dalších klientů, poukáže na 25 GB prostor na Dropboxu, který je v telefonu předinstalovaný a skončí. O tom, že v galerii funguje jakési gesto třemi prsty pro sdílení už neinformuje, o režimu Car také ne. Poslední zmiňovaný však funguje dobře i bez návodů. Ikony se zvětší a přeskupí, zapne se GPS a velká část Sense se skryje.

 

Podobnou funkci s jiným záměrem má Kid Mode. Slouží k tomu, co čekáte, módu, kdy svěříte telefon do rukou svých dětí a nechcete se bát, v jakém stavu se vrátí. Chvályhodná myšlenka se dočkala nekonzistentního zpracování. Kid Mode se chová jako jakýsi stát ve státě. V jedné aplikaci se totiž skrývá několik modulů, třeba kreslení, obrázkové knížky (obrázky, podle kterých můžete vyprávět a natáčet se u toho) nebo aplikace. Do nich můžete vybrat jakoukoli nainstalovanou aplikaci. Skvělé je, že v dětském módu můžete spravovat profily jednotlivých ratolestí a nespokojit se kvůli podpoře aplikace s jedináčkem.

 

Pro opuštění aplikace existují tři způsoby zabezpečení. Prvním je napsání zeleného Z na bílou plochu. Palec nahoru do doby, než se dítko naučí číst a absolvuje půl roku angličtiny, aby zpracovalo větu “Draw a Z”. Druhý způsob verifikace je zadání data narození, které vydrží ještě méně, než kreslení písmenka. Za třetí klíč od dveří Kid Mode už musíte zaplatit, ač se jedná o prostou metodu čtyřmístného číselného kódu.

Fotoaparát a kamera: okořenění o filtry

Jestliže se šetřilo na displeji a optimalizaci systému pro lepší výdrž baterie, investovalo se naopak do fotoaparátu. Použitý je 8 Mpx snímač s automatickým zaostřováním schopný pořizovat videa v HD 720p rozlišení (1280 x 720 px). Potud tedy jen lehký nadprůměr proti záplavě 5 Mpx kolegů ze střední třídy. Shodně s nimi je i dimenzovaná aplikace. Jejím největším plusem je množství filtrů, jejichž intenzitu lze měnit posuvníkem, druhým silným argumentem je slušné podání v zamračeném počasí, s přibývajícím světlem už bohužel hrozí přepaly.

Pojďme se podívat na onu plejádu efektů. Ty se spouští z ikony v levém spodním rohu aplikace a v náhledu okamžitě zobrazují, jak se na výsledném snímku podepíšou. Prvním je varianta rybího oka, které dokáže fotky ohnout dovnitř i ven. Druhým efektem můžete z pravoúhlého zorného pole nasimulovat pohled přes “optiku odstřelovačky”, jen ten zaměřovací kříž chybí. Třetí filtr v seznamu mi přišel nejzajímavější, pokud si dáte námahu s jeho citlivým vyvážením. Umožňuje totiž vyznačit kruhovou oblast, na kterou se fotka zaměří a zbytek rozostřit. Je třeba investovat trochu času, plynulost přechodu není stoprocentní a může přespříliš bít do očí. U vojenské tématiky se drží čtvrtý efekt, který jsem si interně nazval “pohled skrz moskytiéru”. Jeho smyslem je fotku rozřezat na volitelně velké kruhy.

 

Ostatní filtry už jsou veskrze tradiční. Nechybí mezi nimi sépiové barvy a asi čtyři imitace starých fotoaparátů, kdy některé neostřily u rohů, jiné nedokázaly zachytit skutečné barvy na film. Odpustíte-li mi další narážku na vojenství, pakliže jste viděli autentické záběry z války ve Vietnamu, nazelenalé i mimo džungli, vězte, že HTC Desire 500 je umí také.

Fotografie můžete ovlivňovat i scénickými režimy, ke kterým se dostanete stisknutím tří teček v rohu. Pro samotný záběr máte maximum místa, přehlednost menu však trpí. Veškerá nastavení jsou seřazena v jednom dlouhém textovém sloupci.

 

 

Aplikaci nechybí noční režim, HDR nebo panorama, zapnout můžete i optický stabilizátor, až jeho efekt na výsledné fotografii jsem nezaznamenal. Pro kompozici záběru se hodí mřížka, pro portéty si zapnete zachycení úsměvu. Tento detektor jsem se pokoušel zmást smajlíky či výřezy z obličejů, ale neuspěl jsem, bez chyb detekoval jen kompletní tváře. Ovšem i bez úsměvů. Do sestavy ovládacích prvků HTC zařadilo i posuvníky pro ISO a pár režimů pro vyvážení bílé. Skromnější jsou nastavení pro natáčení videí. Příkladem budiž právě efekty – ani jeden z nich nelze aplikovat na video. Škoda, právě onen pohled přes zaměřovač by se mladým filmařům mohl hodit.

Zkušební fotografie: HTC Desire 500

 

 

 

 

 

 

 

 

Zkušební video: HTC Desire 500

Hardware a výkon, srovnání s konkurencí

Jak jsem již uvedl v kapitole o prostředí Androidu 4.1 Jelly Bean, reakce systému jsou bez záseků a příkladně plynulé. Pomáhá zde nový levný čtyřjádrový procesor Qualcomm Snapdragon 200 s taktem 1,2 GHz, doplněný grafikou Adreno 203 a 1 GB pamětí RAM.

Jako první z našich standardizovaných testů přichází na řadu Vellamo, který obsahuje výbornou část testů zaměřenou na práci s HTML5, včetně testů načítání stránek, práce s Javascriptem, přehráváním videa v rámci webových stránek, zoomování či posun stránek. Tento test tedy bude vypovídající o schopnosti zařízení pracovat s webem jako takovým a jeho výsledky budou důležité pro ty z vás, kteří chcete své zařízení používat prioritně pro práci s internetem. Je záhodno poznamenat, že tyto testy se zaměřují na procesor daného zařízení, můžeme si poté tedy udělat obrázek o výkonnosti CPU části, jelikož je test poměrně komplexní.

Sony Xperia SP	2492 b
HTC One	2408 b
Sony Xperia Z	2167 b
Samsung Galaxy S4	1935 b
Sony Xperia T	1910 b
Sony Xperia V	1904 b
Sony Xperia M	1809 b
LG Optimus G	1791 b
Sony Xperia L	1797 b
Samsung Galaxy S III	1706 b
HTC Desire 500	1696 b
Huawei Honor 2	1572 b
Samsung Galaxy S II	1552 b
Huawei Ascend D2	1426 b
LG Optimus L7 II	1306 b
LG Optimus L5 II	1294 b
Google Nexus 4	1280 b
Huawei Ascend G510	1247 b
Vodafone Smart III	1215 b
ZTE Blade G	1169 b
Huawei Ascend Y300	1152 b
Alcatel OT X’Pop	1032 b
LG Optimus L3 II	834 b
Samsung Galaxy S	551 b

Testované HTC Desire 500 se v tomto testu výkonově umístilo na úrovni Galaxy S III, což není vůbec špatné. Na práci s webem a surfování na internetu tak můžeme telefon doporučit.

Druhým testem je 3D Mark coby letitá klasika z PC scény, která prověřuje grafický výkon zařízení. Zde jsme ovšem nepochodili, když jej Desire 500 nedokázal ani stáhnout, stejně jako další aplikaci, kterou už brzy zahrneme do standardizovaného testu výkonu. Čili pro běžnou práci s prostředím má Desire 500 dostatek výkonu a hlavně dostatečnou optimalizaci, pro výkonnější úkony ale vhodný není, takže s některými náročnějšími tituly raději nepočítejte, respektive počítejte, že nebudou zcela odladěné.

Organizační a datové funkce: bez překvapení

Po stránce přenosu informací je Desire 500 vybaven zcela klasicky. GSM sítě doplňuje standard EDGE, rychlá data ve 3G si poradí s rychlými daty HSPA v rychlostech 7,2 Mb/s pro download a 5,7 Mb/s pro upload. NFC jako obvykle ostrouhá, LTE by čekal jen málokdo. HTC si poradí s tetheringem přes Wi-Fi, Bluetooth i USB. Pro krátké vzdálenosti můžete u modrého zubu využít čtvrtou verzi, tedy Bluetooth 4.0 LE.

 

 

Když už jsem zmínil USB, HTC se vzdalo podpory Mass Storage. Jeho nahrazení protokolem MTP je mi i se zlepšující se implementací trnem v oku. Kopírování souborů je mezi telefonem a počítačem rychlé, ale nikdy nebude rychlejší, než kdybych nemusel přesouvat nic. S vlastnostmi MTP jsem se seznámil na konkrétním případu. Na notebooku jsem chtěl upravit staženou přílohu emailu ve Wordu. Otevření dokumentu proběhlo bez problémů, po uložení jsem v paměti telefonu soubor nenašel. Až po chvíli prohrabování se harddiskem jsem ho objevil kdesi ve třetí úrovni stromu složek. Na telefon jako takový si stěžovat nemůžu, leda na svůj konzervativismus, ale stejně bych pro příště poprosil obyčejné Mass Storage, ideálně v kombinaci s uživatelsky přívětivou nabídkou formátování oddílů paměti.

 

 

V organizaci času mobil není žádný přeborník. Dostanete klasické minumum, z něhož vyčnívá jen kalendář. Na náhledu měsíce umí na drobné čárce ukázat rozmístění událostí během dne. Na první pohled je tak patrné, jestli den můžete strávit lenošením, nebo budete rádi, když stihnete z jedné schůzky dorazit k doktorovi. Týdenní, denní a agendový náhled už je obyčejný. Oblíbil jsem si tabletové zobrazení v telefonu, kdy zároveň vidím jak celý měsíc, tak detaily jednotlivých dní, na malém displeji Desire 500 k podobnému layoutu nedonutíte.

Závěr recenze HTC Desire 500

Dojmy z HTC Desire 500 by nejlépe popsala funkce ze začátku prudce stoupající vzhůru, která po kulminaci spadla a ustálila se kdesi ve dvou třetinách maxima. První dojmy jsou totiž výborné. Telefon má styl, pěkný vzhled, kvalitní zpracování i svižné prostředí. Po krátkém seznámení některým možná začnou vadit vychytávky a netradiční ovládání. Až překonáte tuto krizi, zjistíte, že máte čest s vyváženým kouskem, který má svá specifika, z nichž žádné výrazně nebrání ani milovníkům Androidu v základním vzezření.

 

Mnohé potěší i podpora dvou SIM karet, které se zavedení výrobci dlouhou dobu vyhýbali minimálně na evropských trzích. Konkurence bude na tento telefon útočit především z Číny, která dokáže za nižší cenu nabídnout srovnatelný, i vyšší výkon. Ovšem jen těžko v ekvivalentním kabátku, jako přináší toto HTC, Desire 500.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
svěží design a provedení	netypické ovládání
dobrý výkon a optimalizace	horší výsledky fotoaparátu
očekávaný update na Android 4.2	chybí NFC
dual SIM provedení