Přáli jste si vědět, jak by to asi vypadalo, kdyby HTC One stál necelých pět tisíc? Není nic snazšího, než se podívat na jeho levnějšího brášku Desire 300. Buďme ale upřímní: není to hezký pohled, který opět dává vzpomenout na dávné moudro: slabý android je spíš ke zlosti než k radosti. V dnešní recenzi si ukážeme, jak moc to používání levného HTC komplikuje.

HTC Desire 300 mě nechal vzpomenout na dobu přibližně před 15 lety. S mobilními telefony sice tato historka nemá nic společného, ale dobře ilustruje, proč by si tento telefon mohl někdo pořídit, a proč bude s velkou pravděpodobností zklamán.

Coby puberťák jsem toužil po tom oblékat se jako moji tehdy bohatší spolužáci. To tehdy obnášelo nutnost pořídit si obrovské boty na skateboard, které už tehdy stály několik tisíc korun. Vyřešil jsem to”šalamounsky”. Zašel jsem do čínské tržnice, kde se skvěly navlas stejné boty, jako měli moji spolužáci (samozřejmě i s úplně stejnou značkou na podrážce), jen na rozdíl od pravých “vansek” stály pár stokorun. Poučený čtenář už určitě ví, jak historka končí. Poklad za necelé čtyři stovky se dal nosit jen bratru týden, poté se propadla pata, a i když nikdo navrch nic nepoznal, já jsem tiše trpěl a po pár dnech odhodil botky do popelnice.

Podobně se to má i s Desire 300. Nepoučené okolí vám bude závidět, že jste si pořídili černou variantu špičkového modelu One. Vy však budete při používání “třístovky” zažívat podobná muka jako já s botami z tržnice.

Za zapůjčení telefonu děkujeme obchodu Sunnysoft, kde si můžete HTC Desire 300 zakoupit.

Základní parametry: HTC Desire 300

Obsah balení: HTC Classics

Podobnost se špičkovými modely začíná už na povrchu krabice. Stejně jako ostatní HTCčka dorazí také Desire 300 ke svým zákazníkům v bílé krabici připomínající obrovský ocucaný větrový bonbon. Uvnitř se ukrývají klasické propriety jako papírová dokumentace, datový kabel s adaptérem nabíječky a pecková sluchátka s plochým kabelem a mikrofonem handsfree, který při jakémkoli pohybu chrastí.

Nic jiného bohužel v krabici nehledejte, i když nebudu lhát, když napíšu, že paměťová karta byť o menší kapacitě by se určitě vzhledem k nevelkému prostoru interní paměti určitě hodila. Sám si ale ihned odpovídám, že za cenu, která osciluje kolem 4500 korun, nemůžeme chtít zázraky.

Design a konstrukce: veliké WOW

Hnidopich by určitě v kapitole o designu mohl nařknout Desire 300 z laciného kopírování vzhledu staršího, většího, výkonnějšího, úspěšnějšího a zkrátka po všech stránkách lepšího sourozence HTC One. Já však této designové unifikaci modelů taiwanské značky tleskám. Tvar zakulaceného kvádru neztratil nic ze své atraktivity, velikost telefonu se díky 4,3palcovému displeji zastavila na příjemných hodnotách a to nejlepší nakonec: dílenské zpracovaní odpovídá modelům o kategorii výše.

HTC Desire 300 je dokonce tak pevný, že jsem coby notorický odpůrce návodů chvilku hledal po bocích přístroje šuplíček na SIM kartu a podivoval se, že výrobce nepřibalil jehlu na jeho otevření. Až po několikerém nevěřícném otočení telefonu v dlani jsem byl nucen příručku otevřít a seznat, že sejmout se dá celý kryt, který tvoří záda a boky přístroje. Teprve pod ním nalezneme slot na microSIM kartu, paměťovku ve formátu microSD a výměnný akumulátor. S krytem je třeba chvíli zápasit, na druhou stranu jej určitě nebudete snímat denně. A co víc: pevnost telefonu vám na problémy se sundáváním dá rychle zapomenout.

Výsledný dojem kazí pouze výměnná baterie, která na svém místě nedrží tak, jak by mohla, má drobnou vůli a pokud s telefonem zatřepete, ucítíte, jak uvnitř poletuje ze strany na stranu. Útěchou vám může být fakt, že vám při tomto testu Desire 300 rozhodně nevypadne z ruky. Celý povrch pokrývá matná, jakoby sametová úprava, která je nejen příjemná na dotek a nezachytává otisky prstů, ale navíc je nadmíru těžké ji čímkoli poškrábat.

Výše zmíněný šuplík na SIM kartu ovšem není jediná věc, kterou na těle telefonu nenajdeme. Marně budete pátrat také po blesku, který by pomohl fotoaparátu v nepříznivých světelných podmíkách. Oproti HTC One zmizel z těla telefonu také druhý hlasitý reproduktor a na stereo zvuk tak s Desire 300 můžete zapomenout. HTC se navíc dopustilo drobného podfuku a reproduktor se tak nenachází pod mřížkou sluchátka, jako u modelu One, ale pod otvorem v zadním krytu.

Jak už se stalo u HTC tradicí, schází také třetí ovládací tlačítko. Uživatel má k dispozici toliko “home button” a klávesu pro návrat o krok zpět. Ani stížnosti zákazníků na špatnou ergonomii tohoto řešení nepřiměly taiwanské inženýry k přesunutí domovské klávesy doprostřed přístroje: každé senzorové tlačítko okupuje jednu stranu prostoru pod displejem a mezi nimi zeje prázdné místo. U modelu One se zde aspoň nacházelo logo výrobce, Desire 300 zde nabízí dva centrimetry čtvereční prázdnoty.

Zaplakal jsem také nad absencí stavové diody, která by podle mě měla být povinnou výbavou jakéhokoli chytrého telefonu. Některé uživatele také možná zamrzí umístění zamykacího tlačítka na horní hranu telefonu. Velikost nad 4 palce je podle mého mínění hranicí, kde je již příjemnější při odemykání telefonu tisknout tlačítko na boku. Bohužel, zamykací tlačítko Desire 300 navíc nevystupuje nad povrch tolik, kolik by bylo potřeba, a tak bývá občas složité jej nahmatat.

Baterie a výdrž: jeden den s výhradami

Existují čísla, kterým se v dnešní době ani nechce věřit. Bohužel, u HTC Desire 300 se s neuvěřitelnými ciframi setkáme častěji, než by bylo milé. První takové číslo označuje kapacitu baterie: 1650 mAh. To skutečně není mnoho, a i když nevalné hardwarové parametry v kombinaci s nízkým rozlišením displeje naznačují, že by se přeci jen o žádnou tragédii jednat nemuselo. Opak je pravdou. HTC Desire 300 doplňuje celou řadu nenažraných modelů HTC, u kterých budete rádi, když vám vydrží od rána do večera. Pokud telefon budete používat v souladu s jeho schopnostmi, doporučuji přejít na léty ověřený systém několika strategicky rozmístěných nabíječek.

Pojďme ale na tvrdá čísla. První den testování, kdy jsem telefon nastavoval k obrazu svému a prověřoval všechny funkce, odporoučel se HTC Desire 300 do věčných lovišt po necelých devíti hodinách, během kterých jsem dokonce vůbec nevolal a napsal asi pět textových zpráv.

V tomto režimu ale přeci jen telefon nejspíše příliš používat nebudete. Průměrný pracovní den s hodinou telefonních hovorů, padesáti SMS, push synchronizací dvou emailových účtů, zapisováním poznámek, plánováním času pomocí kalendáře a dvouhodinovým surfováním na internetu vybije telefon za 11 hodin, a to skutečně není žádný zázrak. S přiloženou nabíječkou pak počítejte s nabitím z nuly na sto za dvě a čtvrt hodiny.

Displej a ovládání: příjemná podívaná

Další čísla, která uživatele příliš nepotěší, jsou 800 a 480. Mobilní nadšenci už jistě tuší, že jde o hodnoty udávající rozlišení displeje HTC Desire 300, a velké nadšení to u nich pravděpodobně nevzbudí. Zdání ovšem klame. Zobrazovač Desire 300 je více než použitelný. Díky skromnější úhlopříčce rozhodne nemůžu popsat jeho rastr jako hrubý – qHD rozlišení, po kterém volají někteří novináři z konkurenčních médií, rozhodně nepostrádám (bůh ví, jak dlouho by pak telefon vydržel na příjmu).

Nadprůměrnou známku si naopak zaslouží jas obrazovky, který zaručuje skvělou viditelnost i na přímém slunci. Ocenit musím i přirozené barvy LCD zobrazovače. Snad jen minimální hodnotu jasu mohli v HTC ještě trochu stáhnout. Číst si na telefonu cokoli ve tmě je doslova a do písmene tortura.

Stejně jako ostatní modely HTC od uvedení modelu One, disponuje i Desire 300 několika ovládacími specifiky. Na první pohled je zřejmé, že naučit se pracovat jen se dvěma senzorovými tlačítky namísto u androidu obvyklejších tří, vyžaduje notnou dávku cviku. Zažité standardy zde přestávají platit: multitasking se zobrazí dvojím poklepáním na Home button, Google Now pak v továrním nastavení vyvoláte posunem prstu nahoru směrem od tlačítka k displeji. Veškerá legrace pak končí ve chvíli, kdy přijdete na to, že senzorová tlačítka navíc ani nejsou podsvícená a stačí, aby se jen trochu sešeřilo, a budete po jejich poloze dlouho pátrat. Osobně jsem prostě vždy plácl palec do určitého místa přístroje a doufal, že se trefím.

Uživatelskému komfortu bohužel nepomáhá ani hardware bez výkonové rezervy. Majitel Desire 300 se zkrátka musí smířit s tím, že nejčastější činností, kterou si s telefonem bude spojovat, se stane čekání. A to opravdu na vše. I nativní Google aplikace jako například Hangouts se spouští několik sekund. Tweet jsem jednou posílal dvě minuty a otevírat relativně náročnou aplikaci Facebooku mě přešla chuť úplně. Na instalaci nových aplikací jsem dokonce čekal někdy i čtvrt hodiny (jednalo se o aplikaci s instalačním souborem o velikosti 8 MB). Na druhou stranu – neodladěnost prostředí HTC Desire 300 vyčítat nemohu. Nic se nekouše, vše v telefonu běží plynule, jen to zkrátka k uzoufání dlouho trvá.

Uživatelské prostředí: oholeno na kost

Každou chvíli se mě někdo ptá, jaký telefon si má pořídit. Většinou odpovídám, že záleží na kapacitě peněženky, protože pohledem normálního uživatele nabízejí v dnešní době všechny smartphony prakticky to samé. Že tomu skutečně tak je, si začínají nejspíše uvědomovat i výrobci telefonů a snaží se proti tomu bojovat. Velice často se však vydávají cestou nejmenšího odporu. Nejsme proto svědky překvapivých a přelomových inovací v nejvyšších třídách, ale spíše umělého holení elementárních schopností v patrech nižších. A málokde je tento přístup vidět více než právě u HTC Desire 300.

Pokud jste někdy drželi v ruce novější telefon od HTC, určitě víte, jak vypadá grafická nadstavba Sense ve verzi 5. Ano, to je ta, jíž disponuje například model One. Pokud vedle sebe položíte firemní špičku společnosti HTC a právě model Desire 300, nebudete moci prostředí postavené na Androidu ve verzi 4.2.1 nazvat jinak než Sense Light.

Považte sami. U kterého telefonu s androidem jste naposledy viděli, že by měl pouhopouhé tři pohotovostní plochy? Ano, čtete dobře. Jednu z ploch navíc u Desire 300 napevno zabírá “megawidget”, který u HTC nazvali Blink Feed a sdružuje výpis z informačních zdrojů, jako jsou například vaše oblíbené zpravodajské servery nebo feed sociálních sítí. V praxi si tak widgety a aplikace můžete naskládat jen na dvě pracovní plochy a to je tedy opravdu málo.

Pokračovat můžeme u notifikační lišty. V době, kdy už se chytl za nos i samotný Google a do čistého androidu přidal možnost přepínat v liště bezdrátové moduly a pomocí rychlých zástupců přistupovat k nejčastěji využívaným funkcím, nalézáme v liště HTC Sense pouze možnost zapnout úsporný režim, který sníží spotřebu telefonu. Ani této kolonky se pak nejde zbavit a okupuje zde zbytečně místo i přesto, že úsporný režim můžete nechat spouštět automaticky.

Naprázdno pak vycházejí i snahy HTC za každou cenu odlišit vzhled od čistého androidu. Jako výsledek přicházejí na svět anomálie, které uživatele spíše matou, než by mu pomáhaly. V seznamu všech aplikací se například musí scrollovat vertikálně namísto obvyklejšího horizontálního směru. Zobrazení spuštěných aplikací se pak dočkáme v podobě devítičlenné matice místo vertikálního seznamu – není proto na první pohled zřejmé, kterou aplikaci jste opustili jako poslední.

Podtrženo – sečteno: implementace prostředí Sense se v Desire 300 ani trochu nepovedla. Pokud jste nikdy telefon s Androidem neměli, pravděpodobně vás výše zmíněné výhrady nijak trápit nebudou. Pokud ale přecházíte z telefonu jiné značky, budete vždy vědět, že to zkrátka jde udělat lépe.

Hardware a výkon: šnečí tempo

Viníka zpomaleného systému není potřeba hledat dlouho. Nepříliš štědře dimenzovaný hardware, sestávající se z dvoujádrového Snapdragonu S4 o výkonu 1 GHz, grafice Adreno 203 a dnes už silně podprůměrné hodnoty operační paměti 512 MB, může diskvalifikovat Desire 300 i v očích méně náročných zákazníků. Když ke všemu přičteme ještě pouhé 4 GB vnitřní paměti, ze kterých po zapnutí telefonu zbývají jen asi 2 GB, je jasné, že telefon se neosvědčí ani při hraní novějších her. Nejen proto, že by hraní nebylo příliš komfortní, ale také proto, že se do telefonu zkrátka mnohdy nevejdou. Občas se také bohužel stává, že když už si vyberete některou z kapacitně méně náročnějších her, která jde nainstalovat bez problémů, nejde ani spustit. Pokud je na Desire 300 příliš náročná, rozhodne se jí zkrátka rovnou ukončit. To se mi stalo například u kousků Gravity a Zen Pinball, Teple run 2 nebo Angry birds však telefon zvládne bez problémů.

Galerie, hudba, video a zvuk: podpora vázne

O multimediální výbavě platí v bleděmodrém to samé, jako pro celé prostředí Sense 5 – protože je telefon příliš levný, na některé funkce se zkrátka nedostalo, a je to škoda. Mezi takové patří například ekvalizér. Ten byste ocenili zejména ve spojení s přiloženými sluchátky, která jakkoli jinak hrají obstojně, v jejich zvukovém projevu zcela scházejí basy. Pokud ale připojíte jakákoli lepší sluchátka, přestanete se o ekvalizér zajímat. Zvukový výstup Desire 300 patří k těm lepším v mobilním světě, a i když zejména ve vyšších spektrech nedosahuje bůhvíjak krystalické čistoty, běžného posluchače rozhodně nezklame.

Relativně dobře je na tom Desire 300 i co se podpory různých souborových formátů týče, a to zejména poté, co v průběhu testování přistála v telefonu aktualizace umožňující přehrávání souborů Windows Media Audio. Rozloučit se bohužel musíme s podporou bezztrátového formátu FLAC, a to přesto, že jej telefon podle všeho zná. Soubory FLAC sice zobrazí, ale nepřehraje.

Na rozdíl od hudby je ale Desire 300 bez okolků zcela nepoužitelný pro přehrávání videa. Kromě formátu AVI má vlastně potíže s jakýmkoli typem souboru. Oříšek představují i české titulky s diakritikou.

Velký palec nahoru ovšem pro HTC směřuje za povedenou aplikaci FM rádia. Ta po dlouhé době umožňuje nejen personalizovat seznam oblíbených stanic, ale dokonce se zde setkáme i s podporou RDS, a při pátrání po názvu poslouchané stanice na rozdíl od stovek někdy i výrazně dražších telefonů nemusíte čekat na to, až vám jej oznámí rozhlasový moderátor.

Bonusové aplikace: nepříliš štědrá nadílka

Jakoby i samotný výrobce tušil, že to s kapacitou paměti trochu podcenil, v nabídce bonusových aplikací se věru v HTC nepředali. Jako u všech telefonů taiwanské značky nalezneme i v HTC Desire 300 vestavěný Dropbox, který vím navíc ihned po nainstalování přihodí k vašemu účtu 25 GB.

Potěší i graficky hodně povedená aplikace počasí čerpající data ze serverů Accuweather anebo kancelářský balík Polaris Office. Ten patří mezi povedené kancelářské nástroje: dokumenty MS Office umí nejen editovat, ale překvapí také svým přímým napojením na servery Dropboxu i HTC.

Fotoaparát a kamera: bez blesku i lesku

Jaké fotografické výkony lze od HTC Desire 300 čekat, naznačí už pohled na zadní stranu telefonu. Pokud se výrobce ani neobtěžuje přidat vedle čočky fotoaparátu blesk, jedná se o neklamné znamení, že jej za fotomobil nepovažuje. A skutečně. Veškeré fotografie pocházející z pětimegapixelové optiky HTC trpí rozmazáváním na okrajích, mdlým podáním barev, nepřesným zaostřováním a zubatými okraji objektů.

Co se rychlosti fotografování týče, nelze ji přesně vyčíslit. Záleží totiž hodně na tom, kolik aplikací aktuálně v telefonu běží. Hned po zapnutí přístroje trvá první fotografie od zapnutí aplikace necelých pět sekund. S časem používání a zejména po odchodu z nějaké náročnější aplikace se ale můžeme snadno dostat až k deseti vteřinám, a to už v zásadě vylučuje pořizování jakýchkoli momentek.

Zkušební fotky

To samé platí i pro video s dnes už podprůměrným rozlišením 800×480 pixelů, které k zubatým okrajům a nevelké světelnosti přidává ještě trhaný pohyb ve švenku. Jinak řečeno: k HTC Desire 300 si raději pořiďte ještě fotoaparát, a to v zásadě jakýkoli.

Zkušební video

Telefonování a zprávy: software předbíhá hardware

Co se telefonování týče, zaskočí uživatele HTC Desire 300 jeden nenápadný zádrhel, který je však ve výsledku důležitější, než to, kolik položek se vejde ke každému kontaktu a s kolika účty sociálních sítí se přístroj dovede synchronizovat. Kvůli ostrému zlomu mezi displejem a bokem přístroje se HTC Desire obzvláště nepříjemně drží u ucha. Tlačí totiž na boltec a výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Z delších hovorů se stává mučivá tortura a každé dvě minuty budete nucení přehodit si telefon do druhé ruky a promasírovat si boltec rukou zbývající.

Nepotěší ani absence podpory HD voice, na kterou se u luxusnějších telefonů snadno zvyká. Jinak ale nechybí telefonní výbavě HTC vůbec nic. A to včetně dialeru, který umí vyhledávat jména pomocí technologie T9. Do ostatních kolonek u kontaktu (firma, pozice, etc.) však bohužel nahlédnout neumí.

V aplikaci zpráv je naopak potřeba ocenit výbornou klávesnici s rychlým přístupem k interpunkčním znakům a hned několika možnostmi rozložení kláves a také tichý mód doručenek. Ty se narozdíl třeba od přístupu, který vídáme u telefonů Samsung, netváří, jako když přijde úplně nová SMS.

Organizační funkce: barvy by pomohly

HTC Desire 300 patří mezi standardně vybavené přístroje s Androidem, a tak tak v organizačních funkcích nikterak nezaostává. Plánování času nechává na mírně pozměněném Google Kalendáři se všemi typy náhledů (den, týden, měsíc, agenda). Osobně používám vícero Google kalendářů, k tomu pracovní MS Exchange a aby toho nebylo málo, nechávám si s telefonem synchronizovat také události na Facebooku. V jejich rozlišování mi většinou pomáhají různé barvy. Ne tak u HTC: pokud se v Desire 300 podívám do měsíčního náhledu, všude na mne hledí jen šedá barva a jednotlivé údálosti vidíme pouze v podobě jakýchsi čárek u čísla dne. Pro nahlédnutí do konkrétní agendy je potřeba na daný den kliknout, a ten se pak otevře v náhledu. Není to sice “big deal”, ale z mobilního světa známe i praktičtější řešení.

Kalendář doplňuje samostatná aplikace s úkoly. Ta se umí synchronizovat jak s Googlem, tak s MS Exchange, ze mně neznámých důvodů však postrádá jakýkoli widget, a umožňuje tak na úkoly snadno zapomenout.

Organizaci času nelze zvládnout bez budíku. Ten je součástí aplikace hodin, která kromě něj sdružuje ještě světový čas, stopky a minutku. Pro notorické ospalce je ale potřeba doplnit jedno upozornění: nepočítejte, že se s vámi v době buzení bude HTC Desire 300 jakkoli mazlit. Pokud jste zvyklí na to, že tón budíku postupně přidává na hlasitosti a probudí vás proto relativně jemně, HTC vám nejspíše několikrát přivodí infarkt myokardu. Budík se rozkřičí naplno hned od první vteřiny a proto ho nedoporučuji používat například v místnostech, kde s vámi spí ještě malé děti.

GPS a navigace: sprint na dvacet vteřin

GPS čip dovede v HTC Desire 300 fungovat jak v čistém, tak asistovaném režimu. Bez asistence zachytí první signál do dvaceti vteřin, po zapnutí a-GPS se tato doba ještě o pět sekund zkrátí. Během navigace jsem nezaznamenal jakýkoli problém s výpadky signálu ani plynulostí provozu.

Datové funkce a webový prohlížeč: rychlost nečekejte

Co se datových přenosů týče, patří Desire 300 mezi chudší telefony. Postrádá například LTE, na které se díky jeho rozšiřujícímu se pokrytí velmi snadno zvyká. Nečekejte ani NFC. K dispozici je však samozřejmě Bluetooth ve verzi 4.0 a Wi-Fi s mírně podprůměrným příjmem.

V internetovém prohlížeči poznáváme starou známou klasiku, která nás provází v každém telefonu s Androidem. Bohužel musím poznamenat, že zde opět platí již zmíněná teze o zpomalenosti celého telefonu, a tak je třeba u náročnějších webů přidat trochu na trpělivosti. Vyzdvihnout však musím schopnost browseru zalamovat řádky při přiblížení stránky – není proto zapotřebí scrollovat po přiblížení do stran. Tato funkce se z telefonních prohlížečů začala vytrácet přibližně v době, kdy lidé přestali považovat za telefon cokoli, co má méně než pětipalcový displej. U přístrojů podobné velikosti zalamování skutečně potřeba není. To však pro HTC Desire 300 neplatí a je dobře, že si to programátoři uvědomili.

Zhodnocení a konkurence

Už dlouho jsem nezažil telefon, který by tak klamal tělem, jako právě HTC Desire 300. Naše babičky tomuto stavu říkávaly “navrch huj, uvnitř fuj”. Tak příkrý bych sice v hodnocení tohoto modelu nižší střední třídy nebyl. I tak ale dodnes přemýšlím, pro koho podobné telefony vlastně jsou. Velmi pohledný design, který si může laik snadno splést s dražšími HTC One nebo HTC One mini ostře kontrastuje s velmi slabým hardwarem, který shazuje jinak velmi povedený telefon do hlubin nepoužitelnosti.

Pokud trváte na HTC, doporučoval bych připlatit si tisíc korun a pořídit si postarší ale o fous povedenější HTC One S nebo parádně odladění, byť také letitý Desire X. U telefonů v této cenové kategorii je podle mého stále lepší lovit ve vodách operačního systému Windows Phone, který nepotřebuje tak silný hardware jako Android a svou funkční vybaveností uživatele, kteří se dívají po telefonu v nižší střední třídě, rozhodně nezklame.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
výborné dílenské zpracování	poddimenzovaný hardware
povedený displej	nekvalitní fotoaparát
příjemná velikost	příliš odlehčené uživatelské prostředí