Alcatel se s novou řadou telefonů s tradičním názvem One Touch snaží vrátit na výsluní mobilního průmyslu. Model 991D má dvě SIM karty, ale také ostudně malou vnitřní paměť. V dnešní recenzi se dozvíte, proč bychom ho jako “hloupý” telefon brali, ale jako smartphone nemůže obstát.

Kdybyste se na firmu Alcatel zeptali kohokoli před deseti lety, nejspíš by se nenašel nikdo, kdo by ji neznal. Takovou popularitu měly lowendové modely ze série One Touch, kterým se kvůli jejich tvaru přezdívalo “sněhuláci”, popřípadě “always vložky”.

To všechno ale odnesl čas. Poslední vlnu obliby druhdy francouzská firma zaznamenala svými modely 301, 501 a jejich deriváty. Pak už to šlo z kopce. Dnes je Alcatel součástí čínské společnosti TCP a pokouší se vrátit na český trh.

Pomoci mu v tom má například námi testovaný Alcatel One Touch 991D. Jde o smartphone nejnižší třídy, který ale přináší podporu dvou SIMek. Moudří už vědí: ano, je to hodně podobný přístroj, jako většina čínských androidů, které seženete na Dealextreme za velmi nízké ceny. Ale nepředbíhejme.

Základní parametry – Alcatel One Touch 991D

Krátké postřehy z testování Alcatelu One Touch 991D:

Co se nám líbilo: nízká cena, implementace profilů, povedené uživatelské prostředí

Co se nám nelíbilo: slabý hardware, malá paměť přístroje, starý operační systém

Obsah balení: vítáme delší kabel

Na bílé krabici, ve které se k zákazníkovi nový Alcatel dostane, se skví označení One Touch. Tradiční to název všech mobilních telefonů od Alcatelu. Zatímco kdysi se pod tímto sloganem rozuměla dostupnost většiny funkcí jedním stiskem tlačítka, dnes jej můžeme modifikovat třeba na přítomnost dotykového displeje.

Kromě nápisu a fotografií vás na krabici asi nic jiného nezaujme. Proč taky. Někde se šetřit muselo – Alcately vždy patřily mezi lidové telefony a taková se jeví i nejnovější řada čínsko-francouzských přístrojů.

V balení Alcatel kupujícího zahrne spoustou drobných návodů k obsluze telefonu, ale také sluchátky s handsfree, datovým kabelem a nabíječkou. A právě u ní se na chvíli zastavme. Často slýchávám stesky uživatelů, že nabíječky už nejsou, co bývaly. Většinou se skládají z adaptéru do zásuvky, do kterého se pak zasouvá datový kabel. Výrobce tím sice zabije dvě mouchy jednou ranou, uživatelské pohodlí ale trpí: datový kabel je zkrátka kratší, než bývalo kdysi zvykem u drátů kompletní nabíječky.

Alcatel se tento problém snaží vyřešit. Kabel, který se do adaptéru zasunuje, má sice na délku také 1 metr jako u většiny konkurence, adaptér k němu ale přidává další cenných 5cm. Kabel se totiž nezasunuje přímo do adaptéru, ale do koncovky malého kablíku na něm připevněného. Pravda, 5 cm není mnoho, ale pro řadu uživatelů se bezesporu jedná o krok správným směrem.

Pochvalu si Alcatel zaslouží také za další část příslušenství: dvougigovou paměťovou kartu. Ta se doma rozhodně neztratí.

Komentovaný videopohled na design telefonu

Design a konstrukce: plastová konstrukce bez zázraku

Co si budeme povídat: na designu Alcatelu 991D se hodně podepsala jeho cenovka. Přístroj do testu sice dorazil v atraktivní bílé barvě, ta to ale nezachrání. Plasty, ze kterých v Číně telefon vyrobili, připomínají dětskou hračku. Nejlépe je to vidět na zadním krytu. Zatímco dražší přístroje jej mají většinou opatřený nějakým druhem protiskluzové úpravy, u Alcatelu se spolehli pouze na zvrásnění vytvořené už v lisovně plastů. Na tom by nebylo nic špatného – OneTouch 991D je zkrátka pro lidi, kteří nechtějí dávat za telefon horentní sumy, a jsou bezesporu schopni tomu ledascos obětovat. Škoda jen, že při silnějším stisku pod krytem nepříjemně zapraská.

Dílenské zpracování zkrátka není žádný zázrak. Podobně děsivé zvuky vydává i kolébkové tlačítko na ovládání hlasitosti. To sice nevrže, zato však při prudkém pohybu zachrastí. Abychom ale na Alcatel jen neplivali špínu: stříbrný lem kolem displeje přístroji dodává na eleganci, byť je na první pohled jasné, že se jedná pouze o lesklý plast. Bílá barva přístroji lichotí, a kdyby se výrobce odvázal ještě o něco víc, a vybarvil kryty telefonu i do pastelových barev, vůbec by designu neuškodil.

Přední straně vévodí čtyřpalcový displej a pod ním čtyři ovládací senzorová tlačítka, nad kterými protřelí androidoví matadoři ohrnou nos. Jde totiž o neklamný důkaz faktu, že Alcatel One Touch pohání starší verze operačního systému Android ve verzi 2.3 Gingerbread. To však, jak si za chvilku ukážeme, nemusí být nutně na závadu. Co však na závadu je, jsou právě ona tlačítka, respektive jejich podsvícení. To je totiž velmi nerovnoměrné, a než si zapamatujete, kde která klávesa leží, budete se v nich jen velmi těžko orientovat. Naopak vypíchnout si zaslouží přítomnost kamerky nad displejem – ano, levná Alcatel narozdíl od některých dražších přístrojů by měl zvládat videohovory.

Na zadní straně telefonu kromě nápisu One Touch zaujme čočka 3 Mpx fotoaparátu, která společně s reproduktorem hlasitého odposlechu a LED diodou vytváří obrázek smajlíka. Těžko soudit, zda mimoděk, anebo schválně.

Kromě špatného pocitu z plastů se ale nedá říct, že by se telefon držel špatně. Má ideální 4 palcovou velikost, váha 131 gramů také není z nejvyšších, Alcatel One Touch 991D by snad jen mohl být o něco štíhlejší. Už jen proto, že po poklepání na zadní kryt se ozvou duté zvuky svědčící o tom, že mezi krytem a baterií je ještě dost místa.

Baterie a výdrž: tak jak?

Jak už se stalo zvykem, telefony testuji většinou v režimech “telefon” a “smartphone”. Zatímco v telefonním režimu sleduji výdrž při častém volání a psaní SMS, v režimu chytrého přístroje hraju hry, píšu na sociální sítě a využívám internetové připojení.

S Alcatelem jsem ale narazil na problém: One Touch 991D se jako smartphone příliš využívat nedá. Na to má malou paměť, a schází i cenné megabajty RAM (viz níže). Zvolil jsem proto kompromis, který by snad mohl naplňovat standardní modus vivendi uživatele Alcatelu. Denně 20 minut hovoru, asi 10 SMS a hodinu strávenou na internetu nebo sociálních sítích.

Jednojádrový procesor s nevelkým výkonem a displej se skromným rozlišením slibují na 1500 mAh baterii slušnou výdrž. Zda to tak skutečně je, posuďte sami. Ve výše uvedeném režimu jsem dosáhl dvoudenní výdrže. Abych byl přesný: telefon jsem odpojil od nabíječky v devět hodin, baterie došla druhý den o půlnoci. Někomu to může stačit, osobně bych si však u lowendového telefonu dokázal představit i lepší výkon. Pokud šetříme schopnostmi telefonu, umějí podobné výdrže dosáhnout i vlajkové lodi se čtyřjádrovými procesory a HD displeji.

Displej a ovládání: nezáleží jen na velikosti

Jak už jsme zmínili v kapitole věnované baterii, displej rozhodně není to, čím by se mohl Alcatel mezi ostatními nějak vytahovat. Zobrazovač má sice příjemnou a praktickou velikost čtyř palců, zbytek ale zapadá do šedi podprůměru. Začněme rozlišením: 320 x 480 pixelů dnes už uchvátí málokoho, nemluvě o tom, že při dané úhlopříčce není jemnost zobrazení bůhvíco. Vlastně není skoro nic: pixely uvidíte pouhým okem a podpora pouhých 262 tisíc barev na věrnosti zobrazení nepřidá. Je také lépe dívat se na displej přímo. Pokud telefon nakloníte o víc než 45 stupňů, začne se obraz nepříjemně zkreslovat.

Displej kryje sklíčko, o kterém si vůbec nejsem jist, zda je opravdu ze skla. Specifikace telefonu v tomto směru mlčí, a to jak o jeho typu, tak o jeho odolnosti. Ať už je to ale jak chce, během testu se mi ho poškrábat nepovedlo, a to přesto, že jsem ho nosil bez pouzdra v kapse. Na druhou stranu ale nejde zamlčet, že když se na displej trochu více zatlačí, začínají se na něm tvořit barevné duchy.

Prostředí telefonu: postarší Android 2.3

Android 2.3 už v době, kdy se na svět dere jeho verze 4.2, příliš parády neudělá. Alcatel ale na druhou stranu udělal, co bylo v jeho silách, aby nectnosti systému skryl. Hned z odemykací obrazovky Alcatelu One Touch 991D se například lze dostat do seznamu nepřijatých hovorů a nepřečtených zpráv. Po vzoru starších verzí HTC Sense nebo nadstavby TouchWiz od Samsungu má i prostředí Alcatelu přepínače bezdrátových modulů skryté v notifikační liště.

Zde ale výraznější úpravy končí. Pohotovostní režim se u Alcatelu, stejně jako u každého androidového telefonu, sestává z pohotovostních obrazovek, jejichž počet je zde limitován číslem 7 a lze mezi nimi horizonálně scrollovat. Na rozdíl od jiných androidů ale nepotěší fakt, že si spodní “dock” složený ze zástupců nejpoužívanějších aplikací, nelze nijak uživatelsky upravit. Sestává se z tlačítek pro vstup do protokolu hovorů, SMS zpráv a seznamu všech aplikací. A šlus. Zbytek zkrátka musíte naskládat na plochu, a tak si zaberete místo tolik potřebné třeba pro větší widgety.

Seznam všech aplikací skrytý pod tlačítkem vstupu do menu také prozradí operační systém staršího data. Aplikaci musíme najít v dlouhém rolovacím seznamu – novější verze přehledněji scrollují horizontálně po stránkách, jak to známe třeba z jablečného iOSu. I když v seznamu nelze řadit aplikace do složek, Alcatel se snažil tento nedostatek staršího Androidu eliminovat vlastním řešením. Dlouhý seznam lze aspoň oddělovníky rozsortovat do předem nastavených kategorií, jako jsou Hry, Multimédia, Nástroje, apod. (více na přiloženém videu)

Jak si nepříliš silný hardware dovede poradit s operačním systémem? To je otázka, kterou řeší asi každý zájemce o lowendový smartphone. U Alcatelu odpovíme za vás: překvapivě dobře. A to přesto, že One Touch 991D nepřekypuje ani operační pamětí (256 MB), ani výkonem jednojádrového procesoru (800 MHz). Systém se neseká, jde jen o drobná zdrhnutí, která zkrátka prozradí, že jste za telefon neutratili třeba 16, ale jen 3,5 tisíce. Při pohledu na cenovku zkrátka Alcatelu ledascos odpustíte.

Vše se ale změní, pokud chcete Alcatel skutečně využít jako plnohodnotný smartphone, a instalovat nějaké aplikace. Vnitřní paměť telefonu totiž činí pouhopouhých 150 MB, a když uvážíme, že systém z ní polovinu ukousne, měli byste skutečně pečlivě vážit, co do přístroje nainstalujete.

Pod jednou z minulých recenzí se objevil názor, že běžný uživatel do androidího smartphonu instaluje až 90 aplikací. Tak tudy s novým Alcatelem skutečně cesta nepovede. Už po instalaci deseti různých programů (Antivirus, klienti pro sociální sítě, hry), se telefon začal zpomalovat, hlásit nedostatek paměti a vůbec, užívat ho přestala být radost.

Mé doporučení tedy zní: vystačte si prosím jen s jednou hrou (a to ještě nijak náročnou, telefon se mírně sekal i u Dragon, fly. Za maximum považuji oddychovky typu Abduction: World Attack) a klienty pro sociální sítě. Cokoli navíc už je pro používání přístroje moc.

Telefonování a zprávy: vynikající vyzváněcí profily

Telefonování a posílání zpráv je činnost, kterou bude uživatel Alcatelu 991D vykonávat s telefonem nejčastěji. Funkce, které k tomu přístroj poskytuje, se příliš neliší od běžných Androidů. Telefonní seznam omezuje jen volná paměť, jde o vícepoložkový adresář synchronizovatelný se sociálními sítěmi. Aplikace na posílání zpráv řadí poslané texty do konverzací podle příjemce a disponuje tichými doručenkami v podobě ikony u zaslané zprávy.

Pojďme se spíš podívat na to, čím se Alcatel od ostatních telefonů liší. A toho není málo. První v řadě musím upozornit na skvělé vyhledávání v kontaktech ala HTC Sense. Stačí jen, abyste v telefonní aplikaci začali vyťukávat na numerické klávesnici čísla, a rázem se prohledávají nejen čísla telefonů u vašich kontaktů, ale také jejich jména ve stylu T9. Ještě užitečnější by bylo zařadit do vyhledávání i možnost hledání podle firem nebo e-mailů, to už bychom toho ale chtěli od Alcatelu příliš.

Co je ale opravdová bomba, a jen tak u nějakého androidu na ní nenarazíte, to jsou vyzváněcí profily. Ano, čtete dobře. Žádné přepínání mezi zvoněním a tichem s vibracemi. Zkrátka plnohodnotné profily chování telefonu, jak je známe třeba z Nokií Series 40, a vůbec ze všech starších modelů finského výrobce. Ve čtyřech přednastavených profilech můžete personalizovat jak hlasitost, tak i vyzváněcí tón příchozích hovorů a zpráv. Nemluvě o možnosti ovládat vibrace telefonu, ale i jeho dotykovou obrazovku a zvuky ostatních notifikací. Kéž by tohle obsahoval každý telefon s Androidem. Externí aplikace profilů sice zvládnou ještě víc, zato však s menším nebo větším množstvím chyb, které jejich funkčnost degradují.

Také zprávy mají svou specialitku. Nemusíte psát pouze na vestavěné systémové klávesnici, k dispozici je vám také systém TouchPal, tedy zadávání textu klouzáním po klávesnici za pomoci vestavěného kvalitního slovníku. To sice řada z uživatelů určitě využije, já se však pokorně vrátil ke klávesnici Androidu. TouchPal mi přišel trochu moc složitý a zmatený, a to hlavně co se týče zadávání vlastních znaků. Zde se ale může jednat o otázku zvyku.

Poslední překvapení pak skýtá možnost automatického zapnutí a vypnutí telefonu. Naposledy si tuto možnost pamatuji ze starých Siemensů řady 35. Za implementaci těchto vlastností, na které už se v mobilním světě pozapomnělo, a přitom patřily kdysi k nepostradatelným pomocníkům uživatelům, je Alcatelu potřeba vyseknout hlubokou poklonu.

Dvě SIM karty: požehnání, nebo prokletí?

Málokdy se stane, abychom jedné jediné funkci telefonu věnovali celou kapitolu. U Alcatelu One Touch 991D to ale udělám, protože to ani jinak nejde. To, co se přihodilo během jeho testu, totiž naznačuje, na co si v případě levných telefonů čínské provenience dát zvláštní pozor.

Celý týden, co jsem Alcatel testoval, jsem přemýšlel, jak se na telefonu spouští podpora dvou SIM karet. Přístroj totiž vytrvale hlásil pouze jednu, druhá jako by vůbec neexistovala. Poctivě jsem proto prolezl celé nastavení, shlédl dlouhou řadu videí a nakonec jsem byl donucen udělat něco, k čemu zatím nikdy nedošlo: zavolal jsem na helpline Alcatelu.

Odpověď mě velmi překvapila: zapůjčený přístroj má v sobě nahraný firmware z jednosimkového modelu. Jak se něco takového může stát, mi nikdo nevysvětlil a nezbývá než doufat, že se podobné kiksy Alcatelu nebudou stávat i u běžných prodejních kusů.

Dvě SIMky začaly fungovat až poté, co jsme si s technikem Alcatelu přístroj navzájem přeposlali a objevil se v něm firmware, který do něj skutečně náleží. Pak už bylo zprovoznění opravdová hračka. Telefon si obě SIM karty sám najde, označí je barvami (které si pak v menu můžete přenastavit), a vy si pak v nastavení určíte, kterou kartu chcete využívat k čemu (data, hovory, SMS zprávy). Příslušnou barvou se pak označují i vykonané hovory v protokolu, jinak ale rozdíl oproti běžnému telefonu nepoznáte. Funkcionalita dualSIM je zkrátka u Alcatelu velmi dobře dotažena, a zbývá si snad jen přát, aby se v budoucnu objevila i ve vybavenějších modelech.

Hudební a video přehrávač, GPS navigace

Jak už jste asi z textu pochopili, Alcatel One Touch 991D není žádné velké multimediální dělo. I tak ale třeba hudební přehrávač nezklame. S přiloženými sluchátky sice zvuk není vůbec žádný zázrak, když ale připojíte jakákoli jiná a vypnete “vylepšovače” zvuku, dočkáte se relativně přirozené reprodukce s mírným nadbytkem výšek. Personalizovatelný ekvalizér v nabídce není, a to přesto, že volbu “ekvalizér” můžete zakřížkovat. Co však tento akt způsobí, se mi zjistit nepodařilo. Na přehrávači hudby zamrzí snad jen trochu zmatené ovládání: aplikace jako taková zobrazuje základní ovládací prvky na notifikační liště, ty se však ztratí, jakmile skladbu zapauzujete. A je potřeba se k aplikaci opět prokousat.

Videopřehrávač potěší už méně. V jakémkoli jiném formátu než MP4 video nepřehraje a dokonce i mezi nimi si vybírá. Soubory s titulky pro jistotu vůbec na kartě nenajde.

Svou kapitolu si ale zaslouží bezesporu GPS. Ta se totiž fixuje tak dlouho, že to po několikerém pokusu vzdal i sám telefon a zahlásil, že polohu prostě nemůže najít. Až poté, co jsem zapnul všechny pomocné systému zjišťování polohy, jako například A-GPS, se telefon chytil a prostřednictvím Google maps oznámil, kde že to vlastně jsem. A to není dobrý výsledek ani u takto levného přístroje.

Fotoaparát a kamera: žádné překvapení

Jak už jsem v recenzi několikrát zmínil, Alcatel je určen hlavně pro telefonování než pro cokoli jiného. I fotoaparát jako by byl na přístroji osazen jen tak do počtu, aby se zkrátka neřeklo. Teoreticky má rozlišení až 5 Mpx, samotný čip je ale jen třímegapixelový. Zbylé rozlišení se v nejvyšším nastavení dopočítává.

Jak můžete sami vidět, ani fotografie nelezou z Alcatelu nijak pohledné a hodí se vlastně jen pro rychlé zachycování momentek, než na nějakou kreativní uměleckou práci. Barvy nepůsobí přirozeně, vše je jakoby překryto bílou mlhou a rozpíjí se do modra. Makrem fotoaparát nedisponuje, a proto radím zapomenout na fotografie zblízka. Pro hračičky je zde sice přichystáno několik barevných efektů, například automatické zapnutí blesku ale chybí, stejně jako hardwarová spoušť. Otazník se vznáší také nad autofocusem. Materiály Alcatelu se o něm pro jistotu vůbec nezmiňují a i já musím potvrdit, že pokud během focení nepracuje nějak utajeně a v zásadě bez výsledku, tak ho Alcatel skutečně nezvládá.

Velké výsledky nečekejte ani od videa. Alcatel je sice schopen natáčet v uspokojivém rozlišení 720 x 480, videa ale trpí rozmazáváním kontur, přiliš skokovým nastavováním automatického vyvážení barev a rozpíjením obrazu při švenkování. Více prozradí přiložené ukázky.

Zkušební fotografie pořízené Alcatelem One Touch 991D

Zkušební video natočené telefonem Alcatel One Touch 991D

Organizační a datové funkce:

Organizační funkce odpovídají u Alcatelu tomu, co standardně známe z jakéhokoli jiného androidového přístroje. Navíc snad nabízí jen plnou verzi kancelářského balíku Quickoffice pro otevírání dokumentů MS Office.

I když jde o telefon z té nejnižší třídy, datovou výbavou rozhodně nezklame. Disponuje dnes už téměř samozřejmé výbavy připojením Wi-Fi v režimech od B do N, a to ve velmi dobré příjmové kvalitě. I za třemi zdmi od routeru se Alcatel velmi dobře chytal, na rozdíl od řady daleko dražších přístrojů. Rychlá mobilní data reprezentuje HSDPA, nechybí samozřejmě ani Bluetooth.

Naopak průměrný se jeví internetový prohlížeč. Nejde ale ani tak o výbavu. Ta se neliší od jakéhokoli jiného telefonu s Androidem Gingerbread – Alcatel jeho prostředí přizpůsobil pouze přidáním klávesy Home vedle adresního řádku. Setkáme se zde dokonce i s dnes už méně obvyklou podporou Flashe. Browser ovšem jede přesně tak, jako celý systém v Alcatelu – pomalu, a pokud se s telefonem děje ještě něco jiného, tak ještě pomaleji. To se týká nejen vykreslování stránek, ale i samotného posouvání textu. Dokonce se mi několikrát přihodilo, že při snaze odscrollovat text dolů browser vůbec nereagoval.

Závěr recenze Alcatelu One Touch 991D

Na koho vlastně Alcatel 991D míří? To je otázka, kterou jsem si nepřestával klást v průběhu celé recenze. Jednoduché shrnutí by mohlo znít třeba nějak takto: pokud chcete smartphone, Alcatel si nekupujte. Na to má málo paměti, slabý hardware, na multimediální použití není stavěný a služby, které potřebují internet, vás přivedou k zoufalství.

Pokud ale sháníte nástupce svého hloupého telefonu, na kterém jste měli nainstalovány tři javové hry, vydržel vám na jedno nabití i několik dní a na rozdíl od dnešních smartphonů umožňoval měnit své chování pomocí pokročilých profilů, za 3500 neuděláte modelem 991D žádnou chybu.

Otázkou ale zůstává, zda za podobné nebo jen o něco málo vyšší peníze nedat smartphonům přeci jen šanci. A pořídit si třeba Nokii Lumia 610, anebo Sony Xperia Mini. Rozhodnutí je na vás.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
praktická velikost	starší operační systém
bonusová výbava	méně kvalitní displej
cena	slabý hardware