Představujeme custom ROM a vychytávky (3. díl &#8211; CyanogenMod)

Flashování custom ROM je pro většinu majitelů telefonů zábava. Počet ozkoušených firmwarů už asi nikdo v paměti nevypátrá, ale první zkušenost má mnoho nováčků stejnou – CyanogenMod. Proto se ve třetím dílu tohoto seriálu podíváme na zoubek nejznámější ROMce, té se zkratkou CM.

CyanogenMod? To už jsem někde slyšel…

Už tak slavný Cyanogen bych nerad glorifikoval více, než je třeba. Z mého pohledu jsou povedenější firmwary, i tak je ale na místě otázka, proč právě CM sklidil takový úspěch? Nejčastěji se srovnávají custom ROM počtem funkcí se stabilitou, případně rychlostí. Jenže pro Cyan by bylo spravedlivé zmínit i jiné hodnoty.

Jednoduchost a čistota. Není se čemu divit, že si Google tento vzhled oblíbil.

Jste sentimentální? Aspoň trošku? Přičtěte této ROM plusové bodíky, neznám totiž firmware, který by si psal deníček déle. Vlastníci stařičkého T-Mobile G1 asi zbystří – už pro první telefon s Androidem vznikly z nadšení vývojářů a AOSP kódu první verze. Představte si, že si koupíte revoluční mobil od obří společnosti, jako je Google. A ona Vám nenadělí ani update na dvojkový Android, první generaci operačního systému, který si dokázal během let podmanit svět chytrých zařízení.

Uvažujme dále – kdo by risknul neznámý systém? Možná právě fanoušci, které lákala otevřenost zdrojových kódů. A tak se na G1 dostalo i Froyo a Android se tak naučil multitouch, přesun aplikací na paměťovou kartu a další šikovné funkce.

Odtud je už jen kousek pro trošku programátorské magie a voilá, CyanogenMod tým překročil hranici rezignace („Holt si musíte pořídit nový mobil…“) směrem k přístupu „udělej si sám“. První důvod k budoucí slávě.

Jaký je ten druhý? Flashování je dobrý způsob, jak se trénovat v trpělivosti. Nikdy nemůžete srazit riziko „bricknutí“ na nulu a těžítko za čtyři i pěticifernou sumu si nikdo asi nekoupí. I proto jste v každém návodu varováni, že všechno činíte na vlastní nebezpečí. Jak se chránit? Pečlivě hledat informace, hodně číst a vhodně se ptát.

Právě v této oblasti CM kraluje. Jestli se ztrácíte mezi slovy jako firmware nebo ROM a spojení open source ve vás evokuje infekční chorobu, zavítejte na wiki stránky CyanogenMod, dočtete se mimo jiné, proč vůbec dát záruce sbohem. V každém kroku budete vědět co děláte a proč.

Do třetice můžeme CM připsat i univerzální dostupnost. Existuje pro obrovské množství telefonů. Oficiální podporu tým nabízí pro bezmála 300 telefonů a tabletů a mraky dalších mají ROMky ke stažení v podobě neoficiálních portů.

První pohled neuchvátí, ani neodradí

Podle slávy by Canogen byste patrně čekali, že z obyčejného telefonu udělá bleskurychlou raketu s podporou až za hrob. Jako byste sestavili akčního hrdinu z Arnolda, Jackieho a Silvestera najednou. První spuštění ale útočí na city pozvolna.

Třeba CM účtem. Už teď mnoho dat posíláte Googlu. Sdílíte s ním své kontakty, aplikace nebo historii procházení webu a on z toho dokáže přesněji cílit reklamu. Vztah výhodný pro obě strany. Účet Cyanogen je podobný, umožňuje najít telefon přes internet, jen je o stupínek anonymnější. Každopádně je příjemné mít na výběr.

První návštěva telefonu vede do Nastavení. Právě v něm se schovávají všechny ty nové funkce, kvůli kterým většina lidí custom ROM používá. Jako první zaujme položka Motiv vzhledu. V testovací verzi 11-20140611-nightly (Android 4.4.3) ještě firmware nekoketuje s Material designem, prostředí tak kopíruje grafické prvky Holo. Až se vám jeho minimalismus omrzí, můžete ho v Theme engine převléknout. Stačí si nainstalovat grafická témata a měnit dle libosti.

Theme Engine dělá z CM chameleona. Můžete ho navléci do trikotu TouchWizu, cyberpunkového kabátu Adama Jensena nebo do přehršle jiných svršků.

Dříve dokázaly Motivy vzhledu měnit jen kompletní grafické schéma, čerstvé verze CM používají detailnější kuchařku, podle které si můžete ukuchtit originální vzhled. Vybrat si můžete ikony, bootovací animace, písmo nebo sady zvuků. S trochou snahy tak dokážu Android na Nexusu převléci do kabátku Xperií nebo Samsungu.

Největší srandu si u custom ROM užijete v podmenu Rozhraní. Přesto je jeho nabídka chudší, než je zvykem. Pokusím se proto vyzobat jednotlivé maličkosti, které přejímají jiné ROMky. Jejich implementace je příjemně nenásilná, což dělá z Cyanu výborný startovací bod pro další vývojáře. Jaké to jsou?

Drobnými krůčky k velké popularitě

Otevřený zdrojový kód je chytrým tahem, jak startovat vývoj Androidu. Chcete něco doplnit? Výborně, naprogramujte to! Google vás pak koupí a absorbuje váš nápad. Na čem by si tento velikán mohl pochutnat?

Stavové ikony – nelíbí se symbol tužkové baterky? Změňte si ho na kroužek nebo ikonku skryjte úplně.

Uspání dvojím klepnutím – když používáte telefon oběma rukama, často je pohodlnější nepřehmatávat na vypínací tlačítko. Podobně jako telefony LG rozsvítí displej poklepáním, můžete takto mobil i uspat. Funguje to kdykoli zaťukáním na stavovou lištu.

Navigační lišta na přání – zvyk je železná košile, proto dokáže tlačítko zpět pěkně potrápit. Senzory pod displejem nezměníte, ale pokud máte tyto klávesy raději na displeji, můžete si jejich pořadí pozměnit, případně vyměnit tlačítko posledních aplikací za postarší vstup do menu.

Přepínače, které potřebujete – čistý Android používá jen pár rychlých přepínačů. U Wi-Fi nebo Bluetooth je to dobrý nápad, ale nechyběla vám někdy třeba svítilna nebo časový limit pohasnutí displeje? CyanogenMod, podobně jako většina custom ROM umí přidat obrovský výběr dlaždic pro přepínání.

Nerušit prosím – na Google Play je spousta aplikací, které nahrazují přepínání profilů. Příjemnější je mít takovou funkci rovnou zabudovanou v systému. CM ale umí i jiné kousky se zvukem, třeba vypnout oznámení o bezpečné hlasitosti sluchátek nebo změnu volume vyzvánění tlačítky. Nejšikovnější ale je přepínání skladeb při vypnutém displeji podržením tlačítek. Funkce, kvůli které možná někdo pokukuje po chytrých hodinkách, přitom může umět skoro každý mobil.

Rozšířená nabídka restartu – restartovat, nebo vypnout? A co třeba zapnout rozšířenou plochu? Po její aktivaci zmizí stavová i navigační lišta a můžete využít celý displej třeba pro video. Tedy to, co představil Google jako Immersive mode existuje už léta.

Ovládání kurzoru v textu – na první pohled úplná maličkost, pokud ale na mobilu chcete psát aspoň trošku na úrovni, občas se musíte opravit. Ale hledat přesnou pozici kurzoru jen dotykem prstu je nepřesné a zdržuje. Nahrazení tlačítky hlasitosti naopak funguje precizně.
App Opps – oprávnění aplikací na Androidu trápí asi málokoho. Přesto má CyanogenMod nástroj, kterým může příliš zvědavým programům zatnout tipec.

Nastavení výkonu – menu pro ty, kteří rádi zasahují do samotného jádra telefonu, ať už za účelem maximálního výkonu, nebo co nejdelší výdrže. V nastavení výkonu procesoru můžete zvolit rozsah používaných frekvencí, tzv. governory nebo typ I/O plánovače. Opět ale platí, že byste si měli dvakrát rozmyslet, jaký může vaše volba mít efekt.

Příjemný začátek cesty

Nedivil bych se, kdybyste si pod CyanogenModem představovali veledílo napěchované funkcemi do posledního bytu. Jeho pověst tomu napovídá, CM ale prošlapává cestičku mnohem více jeho náklonnost k nováčkům, které by množství voleb objemnějších ROM asi zavalilo a odradilo od dalšího průzkumu.

Rovněž jeho plynulý chod přináší možnost zakusit zážitek vlastní Nexusům – nebo OnePlus. Stranou ponechme benchmarky, výhoda tkví už jen ve skromnějším vizuálu a tedy i menším nárokům.

Jestli vás láká nalít novou sílu do žil stárnoucího telefonu, dejte Cyanogenu šanci, minimálně proto, že u něj máte největší pravděpodobnost na nalezení českého návodu, jak na jeho zprovoznění.