Android podle posledních statistik pracuje na skoro 80 % zařízení. Zavděčit se většině tak je čím dál obtížnější. I na poslední verzi Nougat je to znát – na výrazné změny tentokrát nedošlo, pokrok se soustředil na drobnější, ale praktické změny. Které?
Poslední viditelnou revolucí pro Android byl Lollipop s Material designem. Od té doby postupuje Google vpřed velmi opatrně – přidává funkce, které většina lidí ocení, sleduje po očku konkurenci a nechává se „inspirovat“. K výraznějším úpravám ale nemá odvahu. Nebo důvod?
Největší haló samozřejmě vyvolala funkce multi-window. Hodně se o ní psalo, ale Android v jejím případě objevuje objevené – plovoucí okna přeci podporoval už Ice Cream Sandwich. S Lollipopem se však sloučilo telefonní s tabletovým rozhraním a práci v oknech jsme museli dát sbohem. Od té doby však úhlopříčky displejů povyrostly a multitasking začal dávat smysl.
Očekával jsem, že Google k této funkci přistoupí s minimalismem sobě vlastním, ale výsledek je trošku těžkopádný, protože kombinuje tlačítka na navigační liště s gesty na displeji. Zvyknout se dá, ale z následujícího popisu asi poznáte, že to mohlo jít i lépe.
Při krátkém stisku klávesy Poslední aplikace se objeví běžící appky, jen s čistším vzhledem bez imitace 3D rolovacího kalendáře. Pokud na některé z nich podržíte prst, přetažením nahoru ji zamknete ve vrchní polovině displeje. Spodní polovinu pak zabere opět seznam spuštěných aplikací a krátkým klepnutím vyberete aplikaci pro spodní půlku displeje.
Jak ale prohodit horní polovinu za spodní? Nebudu vás napínat, nejde to. Musíte spodní aplikaci zobrazit na celý displej, následně ji zmenšit na horní půlku, a teprve pak vybírat spodní aplikaci.
Potíž je, že většina aplikací zatím není pro split-screen připravená, takže ho buď nepodporuje, nebo nenabízí možnost interakce – kontakt do poznámek tak stylem drag’n’drop pořád nepřenesete.
Pořád je to ale krok dobrým a důležitým směrem, ale prostoru pro vylepšení je opravdu dost.
Druhým nejdůležitějším vylepšením jsou pro mě notifikace a celý prostor stavové lišty. Není divu, že se této oblasti Google tolik věnuje – zatímco do aplikací a grafiky výrobci rádi zasahují, status bar funguje kromě ojedinělých výjimek všude stejně.
Co se v roletce událo? Na první pohled si všimnete, že pětice přepínačů je dostupná za všech okolností a plná sestava se opět objeví až při druhém potažení prstem. Přibyla však možnost si Quick Settings uspořádat po svém, třeba i do záložek. Pro uživatele custom ROMek i nadstaveb typu TouchWiz nebo EMUI se (opět) jedná o objevenou Ameriku, protože tuhle věc se měl Android naučit už dávno. Ale lepší pozdě, než nikdy.
Na jedničku se povedla správa upozornění. Vážně mě nenapadá, jak je vylepšit. Notifikace z jedné aplikace se slučují k sobě a postupným roztahováním se dozvídáte detailnější informace. Prvním roztažením roletky objevíte upozornění třeba z Inboxu, druhým získáte náhledy všech doručených mailů, a po třetím potažení si můžete přečíst celou zprávu a odpovědět.
Samozřejmě zůstala možnost upozornění vymazat odsunutím do strany, ale Nougat se naučil pracovat i s krátkým tahem, po kterém nabídne možnost notifikaci blokovat, nebo zapnout tiché upozornění. Skvělý nápad, ale postrádám možnost spustit podržením aplikaci v multi-windows režimu. Snad příště.
Zapomenout bych rozhodně neměl ani na šikovnou možnost odpovídání na například esemesku přímo přes notifikaci (nemusíte tak vůbec otevírat danou aplikaci). Ale ani tentokrát nejde o nic, co by už dávno některé telefony s androidem neuměly.
Na mnoha dalších místech najdete drobná vylepšení v mezích doporučení „Nikoho si nerozhádejte.“ Reakcí na prosby o delší výdrž na baterii je režim Doze. Ve verzi Marshmallow se aktivoval, pokud zařízení nečinně leželo, Nougat ho umí spouštět i v pohybu.
Není v tom žádná magie, jen se Doze rozdělil na dvě úrovně. První level se zapíná třeba při nošení v kapse, odstaví základní komunikaci na druhou kolej, ale stále v periodách aktualizuje aplikace. Až při odložení se aktivuje druhá úroveň a Android přejde do hlubšího spánku, který zabraní wakelockům, lokalizaci přes GPS apod.
Jestli to pomáhá? Minimálně, revoluce ve výdrži se nekoná. Doze možná dokáže šetřit baterii, ale taky je odpovědný za zdržování notifikací. Jinými slovy, telefon s Nougátem budete tahat z kapsy, abyste zjistili, jestli někdo nepíše, zatímco dosud jste ho vyndali, když někdo napsal.
Na tuhle změnu si budu těžko zvykat. Dřív jsem měl nad telefonem kontrolu, mohl jsem vypnout Wi-Fi, GPS i mobilní data, šetřit baterku a věděl jsem, že mi zprávy chodit nebudou. A teď? Nougat si vypíná, kdy chce, co chce, a já mu musím věřit, že to dělá správně. Hloupý není, to bych mu křivdil, ale ruku do ohně bych pro něj rozhodně nestrčil.
V rámci správy napájení však uživatelé získali funkční nástroj na detekci „elektrických upírů“. Pokud se pohybujete na laické úrovni, můžete si nechat poradit, jak bojovat se spotřebou. Ale opatrně, Android moc rozumu nepobral. Vybíjí vám telefon právě Služby Google? Zapněte úsporný režim. Je na vině Google Play? Ukončete ho. Spustí se aplikace znova? Nikdo neví. Vysává baterku Facebook? Ukončete aplikaci nebo ji odinstalujte. Za Facebook si můžete dosadit prakticky cokoli, řešení je pořád stejné: aplikaci nepoužívejte. Skutečně bychom na to nepřišli sami?
To pokročilejší uživatelé dostali do ruky větší páku – seznam balíčků, které spadají pod aplikaci. K čemu je to dobré? Klasickým žroutem energie bývají Služby Google. Pokud zlobí, nemáte, jak proti nim bojovat. Ale v Nougatu zjistíte, že se zasekla jen synchronizace kontaktů, která pod ně spadá, a zabránila hibernaci. V takovém případě je náprava rychlejší a stejný postup funguje na většinu aplikací.
S potěšením mohu oznámit, že se nugátový Android naučil automatické profily, dosud nahrazované softwarem třetích stran. Praktická volba Nerušit zůstala, ale nově máte možnost si naplánovat, které dny a hodiny chcete vypnout zvonění. Oceňuji zpřehlednění této funkce, kdy můžete přímo v roletce určit, zda má telefon mlčet úplně, nebo povolit pouze budík, či ve třetím módu povolit prioritní vyrušení, které si můžete ručně definovat.
Nebo rovnou aktivujete blacklist?
Možná víte, že Android umožňuje změnu velikosti grafického rozhraní. Jedná se o modifikaci DPI v souboru build.prop. Číselná hodnota funguje jako zoom – pokud nastavíte nižší číslo, uvidíte menší texty a grafiku, ale vejde se jí na displej víc. Zkuste si třeba nainstalovat Google klávesnici, v současné verzi umožňuje něco podobného.
A Nougat stejně pracuje s celým systémem – dříve sice uměl měnit velikost písma, teď ale upraví DPI pro celé zařízení. Zvláště na rozdělené obrazovce se hodí nastavit menší ovládací prvky, rázem získáte větší přehled.
Změny na vás vykouknou i mimo výše popsané případy, často v podobě kosmetických úprav a praktických doplňků.
Nový Android se dočkal aktualizované sady emoji, pokud vám současných 42 písmen abecedy nestačí k vyjádření. Nebo můžete aplikace používané pro sdílení prioritizovat, abyste nemuseli listovat mezi desítkami messengerů.
Tip: 3 jednoznačně nejlepší funkce u Androidu 7.0 Nougat
Takových maličkostí je rozseto v Nougatu více: v Nastavení máte na očích základní informace o submenu a listovat můžete rychleji přes hamburgerové menu. Google Fotoaparát dokáže pozastavit nahrávání, zatím uměl jen stopku. Spořič dat zase umožňuje omezovat provoz aplikacím mimo připojení k Wi-Fi. Škoda, že se opět nikde nedočtu víc – třeba jestli funguje Data saver jako firewall kompletně blokující komunikaci, nebo data jen komprimuje.
O zbývajících změnách se jen dočtete, v běžném provozu na ně nenarazíte. V pořadí už asi třetí objevenou Amerikou je tzv. seamless update. Zvlášť majitelům Xiaomi nebude cizí, principem se jedná o dva oddíly v paměti, kdy jeden používá spuštěný operační systém a na druhém se insaluje aktualizace, aby se při restartu telefonu oddíly prohodily a startovali jste z novější verze OS.
Došlo i na tradiční rétoriku softwarových gigantů: nový systém bude rychlejší, hezčí, rychlejší, úspornější, intuitivnější… Nougat není výjimkou. Dokázat to má díky novému virtuálnímu stroji. Dalvik je opuštěn, ART je přítomen, JIT se vrací jako dědic toho lepšího po předchozích.
V rychlosti jsem po dvou týdnech žádnou změnu nezaznamenal, ale úspora místa je viditelná, dosahuje průměrně 30 %, čímž se Nougat stává přístupnější i pro mobily s menší pamětí.
Do stejné kategorie změn patří přidání podpory pro API Vulkan ke stávajícímu OpenGL. Důvod určitě vymyslíte sami. Větší výkon, rychlejší grafika, pokročilejší efekty… Jako vždycky. Podle prvních testů to však vypadá nadějně.
Vzhledem k tomu, že Android je (jakkoli oprávněně) považován za méně bezpečný operační systém, musel se Google soustředit i na posílení zabezpečení. Nebudu zdržovat detaily, vývoj se ubíral vyvažováním rychlosti a bezpečnosti. Pokud Marshmallow s šifrováním celého zařízení zvolnil na reakcích, Nougat hlídá jedinečné soubory a zrychluje. Nebo to o sobě aspoň tvrdí.
Asi je to cítit z předchozího textu: nugátová revoluce se nekoná, na žádná bombastická prohlášení se netěšte. Nougat je skoro stejný, jako Marshmallow, jen si vyzobal to nejlepší od svých konkurentů a souputníků.
Glosa: nejnovější Android nepotřebujeme my, ale výrobci
Stejná fakta ale můžu interpretovat i jinak: Android dospívá. To, co se ochotně a rychle naučili geekové na custom ROMkách, začíná chybět i běžným uživatelům. Původní funkce už ovládli přirozenou cestou, tak chtějí víc. Pro ně Google zastupuje arbitra, který schvaluje „všeobecně prospěšné funkce“ a eliminuje domněle slepé vývojové větve a nadbytečnosti.
A dělá to docela sympaticky – záplatuje největší trhliny a sem tam přidá drobné vylepšení jako bonus.
Funguje to, dokonce i z marketingového hlediska. Google se může stylizovat do dobrodince, co poslouchá hlasy svých uživatelů, a ještě může vdechnout Androidu trošku života, zvlášť pro pamětníky, kteří vzpomínají na „klukovská léta“ s Eclairem. Teď ještě aby tyto výhody pochopili i výrobci telefonů a přidali na tempu aktualizací…
Android podle posledních statistik pracuje na skoro 80 % zařízení. Zavděčit se většině tak je čím dál obtížnější. I na poslední verzi Nougat je to znát – na výrazné změny tentokrát nedošlo, pokrok se soustředil na drobnější, ale praktické změny. Které?
Tip: Dostanete nejnovější Android 7.0 Nougat? (aktualizovaný seznam)
Poslední viditelnou revolucí pro Android byl Lollipop s Material designem. Od té doby postupuje Google vpřed velmi opatrně – přidává funkce, které většina lidí ocení, sleduje po očku konkurenci a nechává se „inspirovat“. K výraznějším úpravám ale nemá odvahu. Nebo důvod?
Největší haló samozřejmě vyvolala funkce multi-window. Hodně se o ní psalo, ale Android v jejím případě objevuje objevené – plovoucí okna přeci podporoval už Ice Cream Sandwich. S Lollipopem se však sloučilo telefonní s tabletovým rozhraním a práci v oknech jsme museli dát sbohem. Od té doby však úhlopříčky displejů povyrostly a multitasking začal dávat smysl.
Očekával jsem, že Google k této funkci přistoupí s minimalismem sobě vlastním, ale výsledek je trošku těžkopádný, protože kombinuje tlačítka na navigační liště s gesty na displeji. Zvyknout se dá, ale z následujícího popisu asi poznáte, že to mohlo jít i lépe.
Při krátkém stisku klávesy Poslední aplikace se objeví běžící appky, jen s čistším vzhledem bez imitace 3D rolovacího kalendáře. Pokud na některé z nich podržíte prst, přetažením nahoru ji zamknete ve vrchní polovině displeje. Spodní polovinu pak zabere opět seznam spuštěných aplikací a krátkým klepnutím vyberete aplikaci pro spodní půlku displeje.
Jak ale prohodit horní polovinu za spodní? Nebudu vás napínat, nejde to. Musíte spodní aplikaci zobrazit na celý displej, následně ji zmenšit na horní půlku, a teprve pak vybírat spodní aplikaci.
Potíž je, že většina aplikací zatím není pro split-screen připravená, takže ho buď nepodporuje, nebo nenabízí možnost interakce – kontakt do poznámek tak stylem drag’n’drop pořád nepřenesete.
Pořád je to ale krok dobrým a důležitým směrem, ale prostoru pro vylepšení je opravdu dost.
Druhým nejdůležitějším vylepšením jsou pro mě notifikace a celý prostor stavové lišty. Není divu, že se této oblasti Google tolik věnuje – zatímco do aplikací a grafiky výrobci rádi zasahují, status bar funguje kromě ojedinělých výjimek všude stejně.
Co se v roletce událo? Na první pohled si všimnete, že pětice přepínačů je dostupná za všech okolností a plná sestava se opět objeví až při druhém potažení prstem. Přibyla však možnost si Quick Settings uspořádat po svém, třeba i do záložek. Pro uživatele custom ROMek i nadstaveb typu TouchWiz nebo EMUI se (opět) jedná o objevenou Ameriku, protože tuhle věc se měl Android naučit už dávno. Ale lepší pozdě, než nikdy.
Na jedničku se povedla správa upozornění. Vážně mě nenapadá, jak je vylepšit. Notifikace z jedné aplikace se slučují k sobě a postupným roztahováním se dozvídáte detailnější informace. Prvním roztažením roletky objevíte upozornění třeba z Inboxu, druhým získáte náhledy všech doručených mailů, a po třetím potažení si můžete přečíst celou zprávu a odpovědět.
Samozřejmě zůstala možnost upozornění vymazat odsunutím do strany, ale Nougat se naučil pracovat i s krátkým tahem, po kterém nabídne možnost notifikaci blokovat, nebo zapnout tiché upozornění. Skvělý nápad, ale postrádám možnost spustit podržením aplikaci v multi-windows režimu. Snad příště.
Zapomenout bych rozhodně neměl ani na šikovnou možnost odpovídání na například esemesku přímo přes notifikaci (nemusíte tak vůbec otevírat danou aplikaci). Ale ani tentokrát nejde o nic, co by už dávno některé telefony s androidem neuměly.
Na mnoha dalších místech najdete drobná vylepšení v mezích doporučení „Nikoho si nerozhádejte.“ Reakcí na prosby o delší výdrž na baterii je režim Doze. Ve verzi Marshmallow se aktivoval, pokud zařízení nečinně leželo, Nougat ho umí spouštět i v pohybu.
Není v tom žádná magie, jen se Doze rozdělil na dvě úrovně. První level se zapíná třeba při nošení v kapse, odstaví základní komunikaci na druhou kolej, ale stále v periodách aktualizuje aplikace. Až při odložení se aktivuje druhá úroveň a Android přejde do hlubšího spánku, který zabraní wakelockům, lokalizaci přes GPS apod.
Jestli to pomáhá? Minimálně, revoluce ve výdrži se nekoná. Doze možná dokáže šetřit baterii, ale taky je odpovědný za zdržování notifikací. Jinými slovy, telefon s Nougátem budete tahat z kapsy, abyste zjistili, jestli někdo nepíše, zatímco dosud jste ho vyndali, když někdo napsal.
Na tuhle změnu si budu těžko zvykat. Dřív jsem měl nad telefonem kontrolu, mohl jsem vypnout Wi-Fi, GPS i mobilní data, šetřit baterku a věděl jsem, že mi zprávy chodit nebudou. A teď? Nougat si vypíná, kdy chce, co chce, a já mu musím věřit, že to dělá správně. Hloupý není, to bych mu křivdil, ale ruku do ohně bych pro něj rozhodně nestrčil.
V rámci správy napájení však uživatelé získali funkční nástroj na detekci „elektrických upírů“. Pokud se pohybujete na laické úrovni, můžete si nechat poradit, jak bojovat se spotřebou. Ale opatrně, Android moc rozumu nepobral. Vybíjí vám telefon právě Služby Google? Zapněte úsporný režim. Je na vině Google Play? Ukončete ho. Spustí se aplikace znova? Nikdo neví. Vysává baterku Facebook? Ukončete aplikaci nebo ji odinstalujte. Za Facebook si můžete dosadit prakticky cokoli, řešení je pořád stejné: aplikaci nepoužívejte. Skutečně bychom na to nepřišli sami?
To pokročilejší uživatelé dostali do ruky větší páku – seznam balíčků, které spadají pod aplikaci. K čemu je to dobré? Klasickým žroutem energie bývají Služby Google. Pokud zlobí, nemáte, jak proti nim bojovat. Ale v Nougatu zjistíte, že se zasekla jen synchronizace kontaktů, která pod ně spadá, a zabránila hibernaci. V takovém případě je náprava rychlejší a stejný postup funguje na většinu aplikací.
S potěšením mohu oznámit, že se nugátový Android naučil automatické profily, dosud nahrazované softwarem třetích stran. Praktická volba Nerušit zůstala, ale nově máte možnost si naplánovat, které dny a hodiny chcete vypnout zvonění. Oceňuji zpřehlednění této funkce, kdy můžete přímo v roletce určit, zda má telefon mlčet úplně, nebo povolit pouze budík, či ve třetím módu povolit prioritní vyrušení, které si můžete ručně definovat.
Nebo rovnou aktivujete blacklist?
Možná víte, že Android umožňuje změnu velikosti grafického rozhraní. Jedná se o modifikaci DPI v souboru build.prop. Číselná hodnota funguje jako zoom – pokud nastavíte nižší číslo, uvidíte menší texty a grafiku, ale vejde se jí na displej víc. Zkuste si třeba nainstalovat Google klávesnici, v současné verzi umožňuje něco podobného.
A Nougat stejně pracuje s celým systémem – dříve sice uměl měnit velikost písma, teď ale upraví DPI pro celé zařízení. Zvláště na rozdělené obrazovce se hodí nastavit menší ovládací prvky, rázem získáte větší přehled.
Změny na vás vykouknou i mimo výše popsané případy, často v podobě kosmetických úprav a praktických doplňků.
Nový Android se dočkal aktualizované sady emoji, pokud vám současných 42 písmen abecedy nestačí k vyjádření. Nebo můžete aplikace používané pro sdílení prioritizovat, abyste nemuseli listovat mezi desítkami messengerů.
Tip: 3 jednoznačně nejlepší funkce u Androidu 7.0 Nougat
Takových maličkostí je rozseto v Nougatu více: v Nastavení máte na očích základní informace o submenu a listovat můžete rychleji přes hamburgerové menu. Google Fotoaparát dokáže pozastavit nahrávání, zatím uměl jen stopku. Spořič dat zase umožňuje omezovat provoz aplikacím mimo připojení k Wi-Fi. Škoda, že se opět nikde nedočtu víc – třeba jestli funguje Data saver jako firewall kompletně blokující komunikaci, nebo data jen komprimuje.
O zbývajících změnách se jen dočtete, v běžném provozu na ně nenarazíte. V pořadí už asi třetí objevenou Amerikou je tzv. seamless update. Zvlášť majitelům Xiaomi nebude cizí, principem se jedná o dva oddíly v paměti, kdy jeden používá spuštěný operační systém a na druhém se insaluje aktualizace, aby se při restartu telefonu oddíly prohodily a startovali jste z novější verze OS.
Došlo i na tradiční rétoriku softwarových gigantů: nový systém bude rychlejší, hezčí, rychlejší, úspornější, intuitivnější… Nougat není výjimkou. Dokázat to má díky novému virtuálnímu stroji. Dalvik je opuštěn, ART je přítomen, JIT se vrací jako dědic toho lepšího po předchozích.
V rychlosti jsem po dvou týdnech žádnou změnu nezaznamenal, ale úspora místa je viditelná, dosahuje průměrně 30 %, čímž se Nougat stává přístupnější i pro mobily s menší pamětí.
Do stejné kategorie změn patří přidání podpory pro API Vulkan ke stávajícímu OpenGL. Důvod určitě vymyslíte sami. Větší výkon, rychlejší grafika, pokročilejší efekty… Jako vždycky. Podle prvních testů to však vypadá nadějně.
Vzhledem k tomu, že Android je (jakkoli oprávněně) považován za méně bezpečný operační systém, musel se Google soustředit i na posílení zabezpečení. Nebudu zdržovat detaily, vývoj se ubíral vyvažováním rychlosti a bezpečnosti. Pokud Marshmallow s šifrováním celého zařízení zvolnil na reakcích, Nougat hlídá jedinečné soubory a zrychluje. Nebo to o sobě aspoň tvrdí.
Asi je to cítit z předchozího textu: nugátová revoluce se nekoná, na žádná bombastická prohlášení se netěšte. Nougat je skoro stejný, jako Marshmallow, jen si vyzobal to nejlepší od svých konkurentů a souputníků.
Glosa: nejnovější Android nepotřebujeme my, ale výrobci
Stejná fakta ale můžu interpretovat i jinak: Android dospívá. To, co se ochotně a rychle naučili geekové na custom ROMkách, začíná chybět i běžným uživatelům. Původní funkce už ovládli přirozenou cestou, tak chtějí víc. Pro ně Google zastupuje arbitra, který schvaluje „všeobecně prospěšné funkce“ a eliminuje domněle slepé vývojové větve a nadbytečnosti.
A dělá to docela sympaticky – záplatuje největší trhliny a sem tam přidá drobné vylepšení jako bonus.
Funguje to, dokonce i z marketingového hlediska. Google se může stylizovat do dobrodince, co poslouchá hlasy svých uživatelů, a ještě může vdechnout Androidu trošku života, zvlášť pro pamětníky, kteří vzpomínají na „klukovská léta“ s Eclairem. Teď ještě aby tyto výhody pochopili i výrobci telefonů a přidali na tempu aktualizací…