Pohled na dnešní mobilní procesory. Mají čtyřjádra smysl? (vědecké okénko)
Jedním z nejdůležitějších a též nejčastěji omílaných parametrů, pokud se bavíme o smartphonech či tabletech, je samozřejmě procesor. Jak ale poznáme z jeho sáhodlouhého názvu, co umí, a jaké vlastnosti nabídne oproti konkurenci? Je důležitější kolik má jader, nebo jak je taktovaný?
Začneme pohledem na výrobce, kteří dodávají tyto nezbytné součásti na trh. Největším z nich je jednoznačně ARM. Pro někoho možná tento název zní poněkud neznámě, pokud se ale podíváme na jeden z jeho nejznámějších modelů, kterým je dnes už starý Cortex-A9, každému na obličeji vyvstane chápající výraz.
Prvním procesorem, jenž nesl více jader než jedno, byl čip od Nvidie. Tento výrobce je většinou tím prvním, kdo přidá jádro navíc, nebo posune výkon o nějaký ten gigahertz dále. Hlavním konkurentem tohoto giganta je Qualcomm, který se ho snaží vždy dotáhnout. Nesmíme však opomenout velikány jako Texas Instruments, jejichž čipy nalézáme především ve střední třídě smartphonů. Dále zmíníme Samsung s jeho hvězdnou řadou Exynos. Samozřejmě zde je i Apple.
Nakonec si nechávám největšího výrobce procesorů všech dob, Intel. Ten donedávna ještě o mobilní trh neměl příliš zájem, s přibývající popularitou tohoto segmentu ale zakročil a vydal první smartphone s procesorem značky Intel. Tímto přístrojem byla Motorola Razr i.
Pojďme se ale podívat, kde nastalo šílenství navyšování jader a výkonu mobilních procesorů. Na MWC 2011 byl představen první mobilní čip se dvěma jádry, kterým byla Nvidia Tegra 2. Byla to opravdu velká senzace, jelikož dokázala velmi šetrně pracovat se svými 1,2 GHz. Za to byla schopna přehrávat video ve Full HD rozlišení a do toho zvládat náročné 3D hry. Prvním smartphonem se dvěma jádry se stalo LG Optimus 2X.
Nvidia záhy dostala odpověď od Qualcommu a Samsungu, Texas Instruments i ARMu, jediný problém tkvěl v tom, že většina aplikací a her po poměrně dlouhou dobu nebyla schopná využít potenciál dvoujádra, a tak se druhé jádro flákalo a žralo baterii, ačkoliv většina výrobců tvrdí, že když není druhé jádro třeba, automaticky se vypne, samozřejmě, že nějakou energii navíc užírá a na akumulátorech, které neoplývají obří kapacitou, je to opravdu vidět.
Za rok přišlo další MWC a s ním i nové výkonnější procesory. Nvidia byla opět první a vydala první čtyřjádro Tegra 3. Po ní následoval Qualcomm Snapdragon S4 a Samsung Exynos 4413. Můžeme tyto procesory samozřejmě srovnat v benchmarku, jaký to ale bude mít důvod? Zjistíme, že má Nvidia nejvyšší grafický výkon, naopak ale pokulhává při procházení webu. Na takovýto způsob bylo provedeno již spoustu testů a každá aplikace má v podstatě svůj subjektivní výsledek.
Bohužel však musíme konstatovat, že přehnané výkony jsou dnes spíše kontraproduktivní, stále je málo her a aplikací, které by opravdu dokázaly využít ten potenciál, a tak v 85% platí pravidlo, že jsou takovému smartphonu přebytečná jádra platná jako mrtvému zimník. Technologie procesorů jsou velmi sympaticky zpracovány, zvlášť Nvidia nad využitím a rozložením výkonu opravdu přemýšlí, tento výkon bude ale využitelný až za pár let, a proto se letos nekonalo „jaderné šílenství“.
Nvidia nezahájila nový rok šesti nebo osmijádrem. Vystačila si s loňskými čtyřmi a navýšila takt procesoru, který také není úplně směrodatný a udělala tu nejdůležitější věc, kterou je optimalizace. Procesor může mít sebevíc jader, pokud však nebude mít dobře rozložený výkon a nebude optimalizován pro daný systém, a to platí i na druhou stranu, nemůže být dobře využitelný.
Co tedy říct k dnešním procesorům? Trend slepého zvyšování výkonu se zastavil a sází se na optimalizaci. Pokud nepotřebujete hrát ty nejnovější 3D hry a přehrávat video ve Full HD kvalitě, či přepínat mezi nespočtem aplikací, je nejlepším řešením vyhnout se velkému počtu jader a nehonit se za desetinkami gigahertzů. Je lepší podívat se na pár benchmarků a srovnání, a tak vybrat ten pro vás nejvhodnější, nikoliv nejnadupanější.
