HTC One S &#8211; recenze pana přeceňovaného

HTC One S spadá výbavou mezi nastejno představené nové modely One X a One V. Recenze objasní, jak si telefon stojí po praktické stránce.

Řada One měla být pro HTC přelomová. Všechny tři modely, tedy One X, One S i One V, vyrazily do světa s operačním systémem Android Ice Cream Sandwich už z výroby. Měly dát zapomenout na pozdní aktualizace, nebo mnohými nenáviděné prostředí Sense verze 3.

HTC One S – oficiální fotografie

Celá řada recenzí vynáší model S do nebes, jako nejodladěnější androidový smartphone na světě. Naše dlouhodobé zkušenosti ale ukázaly, že to není až zas tak úplně pravda. Aspoň tedy ne vždy. Na Mobilizujeme.cz se dočtete i to, co se vám ostatní recenze třeba neodvážily říci.

Základní parametry – HTC One S

Rozměry	130,9 x 65 x 7,8 mm
Hmotnost	119,5 g
Displej	dotykový (kapacitní, multi-touch), Super AMOLED, rozlišení qHD (540 x 960 px), 16 milionů barev, úhlopříčka 4“
Procesor a paměť	1,5 GHz dualcore procesor Qualcomm Snapdragon S4, 1 GB RAM, 16 GB vnitřní paměť
Operační systém	Android 4.0 Ice Cream Sandwich + Sense UI
Fotoaparát	8 Mpx, duální LED blesk, autofocus, geotagging, 1,3 Mpx kamerka pro videohovory, Full HD video (1080p)
Obsah balení	návod, baterie, nabíječka, stereo headset s peckovými sluchátky, datový USB kabel
Cena a dostupnost	13 000 Kč, červenec 2012

Krátké postřehy z testování HTC One S

Co se nám líbilo: dílenské zpracování telefonu, nízká hmotnost a malá tloušťka, nadprůměrná výdrž na jedno nabití, skvěle čitelný displej, nová verze HTC Sense

Co se nám nelíbilo: kryt na microSIM kartu, prýskající povrchová úprava, absence paměťových karet nebo verze s větší pamětí, zásadní softwarové vady testovaného kusu

Úvod do recenze

Kam jednotlivé modely z řady One míří, je už všeobecně známo. Zatímco nejmenší HTC One V (recenze) by mělo být kvalitním telefonem pro náročnější masy, druhý pól nabídky představuje ultimátní multimediální čtyřjádrová mašina HTC One X (recenze) s Tegrou 3. Ta sice disponuje nekompromisním výkonem pro hraní těch nejnáročnějších her, ovšem vybírá si za to daň v podobě faktu, že už se málokomu vejde do ruky, a řada uživatelů si stěžuje na jen velmi omezenou provozní dobu.

Nová HTC One, zleva: One S, One X a One V

HTC One S by tedy mělo představovat kompromis mezi oběma světy. Jde o špičkový telefon, u kterého ovšem jako by byly metodou pokus-omyl zvoleny funkce, které oproti špičkovému modelu One X musí postrádat. Marketingoví experti v HTC zřejmě správně pochopili, že One S má potenciál „škodit“ vlajkové lodi a ubírat jí zásadní počet zákazníků. Dost možná právě proto se One S nevyrábí v bílé barvě, ale jen v šedé a černé.

Je to ovšem paradox – bílá barva by dozajista přitáhla k přístroji i pozornost zákaznic, kterým by určitě vyhovovala menší velikost telefonu. Leč bohužel, v atraktivní bílé lze objednat jen „lopatu“ One X, která jde malýma ženskýma rukama ovládat opravdu jen velmi těžko. Takových naschválů ovšem najdeme na One celou řadu, a je nad slunce jasné jaký mají účel: přinutit zákazníky za každou cenu utratit o pár tisíc víc za vyšší model. Až to občas někdy vypadá, že One S je v HTC nechtěňátkem, které se dobře prodávat snad ani nesmí. A je to škoda. HTC One S totiž opravdu má co nabídnout.

Oficiální video

Design a konstrukce:

Pokud chcete svým telefonem vzbuzovat pozornost všude, kam přijdete, HTC One S skutečně není telefon pro vás. A to ani v jedné variantě. My jsme měli k dispozici verzi černou, která na pohled působí o trochu lépe než šedá, ale jak se zpívá v jedné populární odrhovačce, punk je v tomto případě opravdu jinde. Telefon je zkrátka černá placka.

Jediné ozvláštnění designu představuje červený rámeček kolem objektivu, který ladí s logem Beats Audio na spodní polovině zadní strany přístroje. Ten poukazuje na spolupráci HTC právě se společností Beats Audio a dává světu najevo, že v HTC One S můžete v hudebním přehrávači zapnout „vylepšení zvuku“ právě ekvalizérem sestaveným odborníky z této společnosti.

I když na první pohled působí telefon trochu fádně, designéři se očividně snažili, seč jim síly stačily. Kolem displeje se nachází ještě lesklý černý rámeček, který opticky rozšiřuje obrazovku až do boků přístroje. Ten by určitě krásně vynikl, kdyby se telefon nabízel i v bílé variantě. Jak už ale víme, tak tomu pohříchu není. Všichni, kteří HTC One S viděli, ho přirovnávali k Samsungu Galaxy Nexus, nebo třeba k iPhonu 3G. Žádná velká originalita se tedy nekoná.

To, co je nudné, nemusí být však nutně neúčelné. A to je přesně případ HTC One S. Telefon se v ruce drží nadobyčejně dobře a je to zásluha kombinace hned několika faktorů. I když telefon díky unibody konstrukci nikde nevrže a neskřípe, překvapí nad očekávání nízkou hmotností. A když k tomu přičtete velmi povedenou keramickou úpravu kovového krytu, vyjde vám jako výsledek této rovnice jeden z nejpříjemnějších kusů hardwaru, který se vám do ruky může dostat. Telefon z dlaně neklouže, povrch se zbytečně nezahřívá, a navíc je na dotek velmi příjemný, až skoro sametový.

Právě s použitím inovativní povrchové úpravy se ale váže jedna nepříjemná vlastnost, která pozorným čtenářům diskusních fór o mobilních telefonech určitě neunikla: keramická vrstva se z plechového podkladu často loupe. Já jsem měl to štěstí, že se ke mně testovaný kus HTC One S dostal už po několikerém testování kolegy z konkurenčních médií, a tak jsem mohl posoudit, jak telefon vypadá poté, co projde několikerýma rukama, které se s ním opravdu nepářou. A bylo zřejmé, že nikterak odolný povrch telefonu není. Důkaz se nacházel na horní hraně telefonu, kde skrz několik záseků prosvítal pod černou vrstvou keramiky stříbrný kov.

Neodvažuji se ovšem soudit, nakolik za to může výrobní procest HTC, a nakolik neopatrnost testujících. Za sebe mohu potvrdit, že jsem s telefonem nikde nebouchal, neházel a nenechával spadnout, přesto se na horní hraně po pár dnech objevila další stříbrná místa. Další kritické místo se nachází v okolí nechráněného microUSB vstupu nabíječky. V místech, kde se zástrčka zasunuje do otvoru, jsou jasně vidět vyježděné pásy od nožiček konektoru. A kvůli rozdílu povrchové a podkladové barvy je to pořádně vidět.

Pokud vám ale tato skutečnost nezkazí dojem z telefonu, budete z jeho fyzických parametrů opravdu nadšeni. Zejména poté, co si všimnete, jak tenký telefon je. V kapse u kalhot o něm nebudete ani vědět, a vsadím se, že stejně jako já budete několikrát za den vyděšeně sahat do oblasti kapes, zda tam přístroj stále je. Pro módní nadšence dodávám, že přístroj dokonce ani není vidět v módních úzkých hipsterských kalhotách, a to je co říct. Ovšem, bylo by divné, pokud bychom nenašli i nedostatky.

O pár řádků výše jsem chválil extrémní pevnost unibody těla telefonu. Ta je skutečně ukázková, pokud by ovšem nebylo krytu, pod který se zasunuje microSIM. Ano, karta se zasunuje pod plastový kryt, který tvoří celou vrchní zadní hranu přístroje. A jak se dá očekávat, tento kryt už po několikerém sundání začne vykazovat vůli a skřípat. Co čert nechtěl, v případě mnou testovaného přístroje se největší vůle objevila v místech, kde je zamykací/vypínací tlačítko. Asi už chápete, kam mířím: pokud telefon nešikovně při zamykání chytnete, kromě systémového zvuku deaktivace obrazovky se ozve ještě velmi nepříjemné vrznutí. Zřejmě nejsem sám, kdo by něco podobného od telefonu vyšší střední třídy za oficiální cenu kolem 13 tisíc nečekal.

Možná se ptáte, proč je potřeba otvírat celý vršek telefonu, když microSIM karta měří na šířku něco kolem pouhého půlcentimetru. Vše se rázem ukáže jako jasnější, pokud si uvědomíme, jak řeší tuto problematiku větší bráška zkoušeného modelu, tedy HTC One X. U něj se SIM karta zasunuje do šuplíčku podobného tomu, co známe od Apple iPhone. Tedy způsob, který je prostorově šetrný a nenarušuje monoblok telefonu žádným krytem. Chtěli byste tedy absolutně pevný telefon? Budete muset připlatit.

Dále se na povrchu přístroje nenachází nic, co bychom neznali od jiných přístrojů. Kolem hlasitého reproduktoru na zadní straně vyvedlo HTC pogumovaný povrch, takže když telefon položíte „na záda“, neleží přímo na krytu baterie, ale stojí na jedné straně právě na zmíněném pogumovaném povrchu, na druhé straně pak na červeném kroužku kolem krycího sklíčka čočky objektivu. Záda se vám tak nepoškrábou, červené kovové kolečko však ano.

Na vrchní straně najdeme výstup z 3,5 mm jacku a zamykací tlačítko. Mně osobně to příliš praktické nepřijde, protože při běžném držení telefonu v ruce je potřeba pro zamknutí obrazovky celý přístroj přehmátnout. To, co se u iPhonu dá kvůli jeho malým rozměrům provést pohodlně, není u telefonů s úhlopříčkou nad 4 palce už žádná legrace. Sám preferuji umístění na boku, kde se dá tlačítko ihned stisknout buď ukazovákem, nebo palcem. Ovšem, jak se říká, sto lidí, sto chutí.

Na boku telefonu se tak nacházejí jen tlačítka pro regulaci hlasitosti, čelní stranu zdobí čočka přední kamerky, tři senzorové klávesy pro ovládání telefonu a sluchátkový reproduktor. V něm navíc našla své místo stavová dioda, která oznamuje, že přišla zpráva, telefon se nabíjí, nepřijali jste hovor, atd. Bohužel, zde design převážil nad funkčností. Diodka je přesně tak malá, aby mohla prosvítat jednou dírkou v krytu sluchátka. Dá se proto velmi snadno přehlédnout. Už jen proto, že je vidět jen zepředu. Jakmile se na telefon díváte z úhlu, nevidíte nic.

Displej, ovládání, výdrž:

Obrazovka je to první, co na moderních telefonech uživatele zaujme. HTC One S nejen že v tomto není výjimkou, ale navíc se ani nemá za co stydět. Dotykový panel typu Super AMOLED s qHD rozlišením je totiž opravdu parádní. Jako u všech Super AMOLED displejů má trochu přepálené barvy, ale to je problém, který může trápit maximálně náruživé fotografy. Při pohledu do menu telefonu lze díky tomu naopak hned rozlišit ikonky bez zaměňování a celý displej působí velmi živě. To celé vynikne zejména při porovnání s jinými přístroji. Jako svůj stálý telefon používám Samsung Galaxy Nexus. Když vedle něj položíte HTC One S, je to rozdíl doslova jako nebe a dudy. Oproti barvám HTC působí Nexus, jako by přes displej měl ještě šedý film, který celou scénu zmatňuje.

Kvality zobrazovače HTC ještě více vyniknou, když si uvědomíme, že nedisponuje HD rozlišením. Dejte na mě, nepoznáte to. Pokud se neřadíte mezi notorické pátrače po nevyhlazených hranách písmen a jednotlivých pixelech, budete naprosto spokojeni. Pokud je rozlišení jedním z argumentů, proč si One S nekoupit, a dát přednost třeba právě One X, můžete s klidem toto políčko ze svého seznamu požadavků na telefon vypustit. U HTC přesně vystihli kompromis mezi hustotou pixelů a velikostí celého displeje, a uvědomili si, že v tomto případě HD Ready rozlišení není vůbec potřeba. Odměnou je pak za to uživatelům poměrně dlouhá výdrž baterie, která v našem případě dosáhla i dvou dnů v intenzivním provozu. Záleží však na každém majiteli, jak moc bude telefon vytěžovat.

Citlivost displeje na dotek je také vzorová. Po dlouhé době jsem v HTC One S potkal telefon, který je možné ovládat jak palcem, tak ukazovákem. To typicky nešlo například u Motoroly Milestone 2 – dotyky ukazovákem zkrátka přístroj neregistroval vůbec, palcem vždy. I když čekám výtky, že za to nemůže telefon, ale má nešikovnost, v HTC One S jsem poznal přístroj, který i můj případný handicap v podobě nešikovných prstíků dokáže zcela eliminovat.

Prostředí telefonu: Android 4.0 Ice Cream Sandwich

Když se řekne HTC, celé řadě uživatelů telefonů tchajwanské značky ihned vyvstane na mysli druhé slovo – Sense. Přesně tak se jmenuje nástavba nad operačním systémem Android 4.0 Ice Cream Sandwich, kterou u modelu One S potkáváme ve verzi 4. Na rozdíl od svých předchůdců nemodifikuje Android v takové míře, jako jsme na to byli zvyklí. I tak se ale díky Sense model HTC od přístrojů s čistou instalací odlišuje. A jak už bývá zvykem, někdy je to k lepšímu, jindy, tak trochu nepochopitelně, k horšímu.

Začněme hned na zamykací obrazovce. U HTC si můžete vybrat, jak bude vypadat. Buď ji ponecháte prázdnou pouze s přednastavenou tapetou. Další možnost je sledovat, jak po uzamčeném displeji defilují statusy vašich přátel ze sociálních sítí, popřípadě fotografie z vašich alb. Ukázat si můžete nechat také animované počasí, kurzy akcií, velké hodiny, nebo oblíbené kontakty. Nalejme si ale čistého vína. Pro efektivní práci s telefonem se nehodí ani jeden z těchto motivů, a víceméně jsou v telefonu jen na efekt, a proto, aby mohl majitel ohromovat své okolí výčtem možností. Nemluvě o tom, že motivy, které ke svému chodu potřebují ještě internetové připojení, potřebují nějaký čas, aby se načetly. Není to dlouho, po nějaké době to ale jen obtěžuje, nemluvě o tom, že právě ono načítání krade další cenné megabajty ze skromného FUP poskytovaného českými operátory. Během doby, kterou jsem s HTC One S strávil, jsem shledal jako nejpoužitelnější motiv, který zobrazuje všechny události, nepřečtené zprávy, nepřijaté hovory, etc.

Nezávisle na zvoleném motivu se na zamykací obrazovce nacházejí také čtyři zástupci vybraných aplikací. To je velmi dobrý a užitečný nápad, má ovšem svá ALE. Zástupce si například nemůžete zvolit nezávisle: jsou to totiž zástupci, kteří se v odemčeném stavu nacházejí v liště rychlého spuštění v dolní části displeje. To je trochu nepraktické, protože určitě sami uznáte, že v zamčeném stavu potřebujete spouštět jiné aplikace, než v tom odemčeném. Můžete tak snadno přijít například o rychlé spuštění fotoaparátu.

Aplikaci ze zamčené obrazovky rychle spustíte přesunutím ikony do odemykacího kroužku na spodní straně displeje. Pokud žádnou aplikaci spouštět nechcete, posunete jen samotný kroužek zezdola nahoru. A tady se opět dostáváme k nedotažené ergonomii přístroje. Dvojhmat hardwarové tlačítko – posunutí kroužku totiž v zásadě nejde udělat jednou rukou bez toho, abyste telefon nemuseli přehmatávat. Dá se na to zvyknout, ale otravuje to. Kromě už zmíněných zástupců se pak na zamykací obrazovce objevují také ikony zameškaných událostí, a to ve velmi velkém a přehledném a také nepřehlédnutelném provedení. Za tohle má HTC body navíc, oproti notifikacím v horní liště u čistého androidu je to velký krok vpřed.

Po odemčení obrazovky se dostaneme do dobře známého rozhraní operačního systému. Sem HTC příliš nezasahovalo, a tak se na první pohled jeví velmi podobně, jako u jiných telefonů s Androidem ve verzi 4.0. K dispozici je až sedm ploch, na které si můžete dle libosti poskládat zástupce aplikací, nebo widgety. Přecházení mezi jednotlivými plochami provází rádoby 3D animace, která je ve většině případů velmi plynulá, a nijak neruší práci se systémem. Ano, čtete dobře: ve většině případů, a rozhodně ne vždy. Drobné zádrhy pozorujeme například v případě, že se právě ukončuje nějaká náročnější aplikace, nebo zrovna refreshuje náročnější widget (modelový případ je obnovení agendy kalendáře). Není to ovšem nic, co by uživatele Androidu obtěžovalo. HTC One S i tak patří v plynulosti prostředí na špičku, a každý mobilní nadšenec během svého života určitě narazil na spoustu telefonů, které na tom byly tisíckrát hůře.

Právě s pohotovostní plochou ovšem souvisí jedna velmi nepříjemná chyba v systému HTC One S. Z neznámého důvodu se mi občas stávalo, že se telefon začal chovat, jako by někdo neviditelný několikrát v rychlém sledu za sebou stiskl tlačítko „home“. Telefon několikrát zavibroval, čímž signalizoval pomyslné stisknutí tlačítka, a vykonal činnost, která je stisku senzorové klávesy z domečkem přiřazena. Tj.: zobrazil náhledy všech aktivních ploch. A to je skutečně nepříjemné. Nezáleží totiž na tom, co zrovna děláte, ať už se třeba necháváte navigovat v autě, nebo hrajete hru. One S aplikaci nekompromisně shodí a ukáže třeba desetkrát za sebou náhled ploch. Zprávy zůstanou rozepsány, náročnější hry se ukončí.

A aby toho nebylo málo, po tomto kolečku cca 10 vteřin nejde tisknout senzorové funkční klávesy, a telefon se tak nedá uvést do stavu, který bugu předcházel. Když to zažijete podesáté, máte rázem chuť vyhodit telefon za 13 000 z okna. Bohužel se nejedná jen o vadu kusu. Na diskusních fórech se dá narazit na celou řadu hlášení tohoto bugu z různých koutů světa. Snad bude vše vyřešeno v některém z nadcházejících updatů.

Ale dost už pohotovostní plochy. Po stisknutí tlačítka uprostřed spodní lišty se dostaneme do seznamu všech aplikací. Ten velmi plynule scrolluje ze strany na stranu tak, jak to známe ze systému iOS. Aplikace se dají seřadit podle několika kritérií, nebo dokonce filtrovat na všechny, nejčastěji užívané a uživatelem stažené. Stačí jen stisknout některou ze záložek na spodní hraně displeje. Pořadí těchto záložek jde navíc ještě podle libosti měnit a maximálně tak seznam aplikací personalizovat. A vůbec nejpříjemnější věc: aplikace lze odinstalovat přímo ze seznamu, není třeba vcházet do nabídky nastavení, jak tomu dlouhá léta v androidu bylo.

Už v základu najdeme pár aplikací předinstalovaných přímo od výrobce. Z těch povedenějších jde například o obchod s hudbou 7digital, Cardock pro snazší ovládání telefonu v autě, stopky a odpočítávání, obchod s aplikacemi HTC Hub (kde v řadě případů najdete to samé, co v obchodu Google Play), aplikaci poznámek, hru Teeter, kde se pomocí akcelerometru strefujete kuličkou do děr, anebo dokonce aplikaci Světlo, která, jak už název napovídá, umožňuje použít blesk fotoaparátu jako baterku. Jak ale uživatelé smartphone dobře vědí, kdykoli je možné telefon obohatit o další stovky aplikací z Google Play.

Dvoujádrový procesor poslední generace a jednogigová paměť RAM se starají o opravdu bezproblémový chod všech aplikací, a to včetně těch nejnáročnějších her. S povděkem lze kvitovat, že přístroj se ani při dlouhém hraní příliš nezahřívá. Skoro se mi zdálo, že tělo One S je teplejší při prohlížení webových stránek, ale mohlo se jednat jen o subjektivní dojem. K naposledy spuštěným aplikacím lze přistupovat pomocí speciálního tlačítka, které je novinkou v Androidu ICS.

Seznam aplikací v nadstavbě Sense ukáže na rozdíl od čistého androidu vždy jen jednu kartu aplikace na obrazovku, z předešlé a následující je vidět jen část. To od majitele telefonu vyžaduje více scrollování, na druhou stranu je hned na první pohled vidět, co za aplikaci na pozadí běží. HTC se každopádně snažilo, aby ovládání seznamu uživatelům co nejvíce usnadnilo. Tak například: pokud seznam spustíte v okamžiku, kdy pracujete v prostředí nějaké aplikace, v seznamu vám hned jako první vyskočí ta, kterou jste používali před ní, a tím pádem ji nemusíte hledat scrollováním. Drobnost, ale užitečná.

Telefonování a zprávy:

Ano, i se smartphonem se dá telefonovat, i když už se to tak řadě uživatelů nemusí jevit. Ani tady HTC One S v ničem za konkurencí nezaostává. Hovor je slyšet ve většině případů výborně, i díky použití druhého mikrofonu, který filtruje rušivé zvuky z okolí. Není tak problém telefonovat i ve velmi hlučném prostředí. Pokud bylo kolem však hluku přespříliš (např. projíždějící tramvaj, která zvoní), začne být zvuk ve sluchátku slyšet tak trochu jako ze sudu a srozumitelnost se rázem snižuje. Těžko soudit, proč tomu tak je.

V souvislosti s telefonními hovory nejde nezmínit i fakt, jak příjemně je tvarovaná horní strana telefonu. U reproduktoru sluchátka se telefon svažuje dozadu, a tak přesně dosedne na ucho, aniž by tlačil do boltce. To se může zdát jako prkotina, avšak ten, kdo má telefon s ostrou pravoúhlou horní hranou mi dá zapravdu, že právě taková drobnost může telefonování pěkně znepříjemnit. Jediné, co stojí za zmínku je fakt, že si majitel HTC One S musí zvyknout na neobvyklé přijímání hovoru, které probíhá v zásadě stejně, jako když chcete ze zamčené obrazovky spustit zástupce aplikace. Je potřeba vzít tlačítko se zeleným telefonem a přetáhnout ho do odemykacího kroužku. Ze začátku to obtěžuje, ale zvyknout se na to dá.

Kontakty lze synchronizovat v zásadě se všemi možnými účty sociálních sítí, na které si vzpomenete. Oproti čistému androidu naštěstí nechybí ani Facebook. Telefon pak sám nabídne sloučení duplicitních kontaktů. To ovšem nefunguje stoprocentně – jméno obou kontaktů se musí lišit jen minimálně. Pokud tomu tak není, nezbude, než se o sloučení postarat ručně. Velmi příjemnou funkcí je pak vyhledávání v kontaktech pomocí číselného dialeru, který vyhledává jak podle telefonního čísla, tak podle jména. To probíhá v podstatě stejně, jako když píšete na numerické klávesnici s T9. Člověka až napadne, proč se podobná příjemná vlastnost nedává do telefonů standardně.

S textovými SMS zprávami už je trochu horší pořízení. Celkově systém, jakým lze s HTC One S textovat, nepovažuji za příliš povedený. Za tímto hodnocením stojí množství různých malých nedokonalostí, které shazují celkový dojem z aplikace zpráv. Samozřejmě – všechny se dají eliminovat použitím klienta třetí strany. Já osobně tomuto řešení však příliš neholduji.

Na první pohled vypadá vše v pořádku. Zprávy se řadí podle konverzací, které je možné ještě navíc seřadit podle data, nebo jména kontaktů. V konverzacích se dá i jednoduše vyhledávat. Potíže ovšem nastanou, když se zprávu rozhodnete napsat. Klávesnice od HTC je podle mého jedna z nejkvalitnějších klávesnic, které v zařízeních s Androidem najdete. Klávesy mají dostatečnou velikost a dotyk je tak velmi přesný. Uživatelé ze staré školy ji dokonce mohou nastavit tak, aby vypadala jako klasická numerická klávesnice, a psát tak pomocí slovníku T9. Pokud ovšem rádi píšete pomocí softwarové QWERTZ klávesnice, je tu potíž. Taková klávesnice tu totiž není. K dispozici je pouze česká QWERTY. Ano, Z a Y nejdou prohodit, pokud nenaistalujete klávesnici třetí strany.

Na druhou stranu, klávesnice má i svá pozitivní specifika. Na jejím spodním okraji se například nacházejí směrové šipky, kterými se můžete pohybovat v textu. Skoro se až chce volat sláva, že to konečně někoho napadlo. Ve zprávách to funguje naprosto skvěle, stejně tak jako při vyplňování webových formulářů, kdy se šipkami dá přesouvat mezi jednotlivými kolonkami. Tato výhoda se ovšem ztratí v okamžiku, kdy zapnete aplikaci, která vyžaduje klávesnici, ale není optimalizována pro Ice Cream Sandwich. V takovém případě šipky překryje přídavné tlačítko, kterým se vyvolávají rozšířené možnosti nastavení aplikace. Rázem se tak musíte spolehnout na klasický androidový způsob pohybu kurzoru, tj. kliknutí kamkoli do textu a posouvání objevivšího se jezdce. Ten je u HTC One S oproti čistému Androidu doplněn ještě praktickou lupičkou, která zvětšuje procházené místo textu.

Další potíž nastane, když si zvolíte, že chcete být informování o doručení zprávy. V takovém případě vám totiž přijde klasická doručenka, jako blahé paměti na starých Siemensech, tedy v podobě hlasité notifikace, která zazvoní jako by přišla další SMS. Navíc upozornění na doručení zůstává viset na notifikační liště, dokud ho neodstraníte. A to přesto, že na HTC One S stejně jako na každém dalším Androidovém telefonu vidíte stav doručení na malé ikonce vedle zprávy. Nesmyslné.

Kancelářské funkce

O funkcích na organizaci času není potřeba v případě HTC One S příliš hovořit. Jsou totiž na špičkové úrovni, stejně jako v každém telefonu s Androidem ICS. Oproti němu přidává HTC jen aplikaci na tvorbu textových poznámek, která lze synchronizovat se servery Evernote. Nelze však nepřipomenout, že toho samého lze docílit i stažením nativní Evernote aplikace.

Kalendář se dá synchronizovat jak s Google účtem, tak i s firemním Exchangem, a pokud chcete, budou se vám v něm objevovat i události z facebooku. Jediný pohled, který kalendář nenabízí, je pohled na celý týden. Jako satisfakci však HTC přidalo do denního pohledu také náhled na počasí, a tak můžete podle potřeby třeba zrušit venkovní sportovní utkání v případě deště. Pokud vám ovšem nestačí podívat se z okna.

I zde se však najdou kritická místa. Mnozí uživatelé nové verze Androidu zajásali, když zjistili, že měsíční náhled na kalendář dovede barevně odlišit události z jednotlivých typů účtů kalendáře, a dokonce barevné čárky rozmístit podle času, kdy se událost odehrává. Ne tak v HTC Sense. Zde se stal měsíční náhled na kalendář opět stejně nepoužitelným, jako tomu bylo u androidů starších generací. Že se v daný den něco odehraje, poznáte výhradně podle šedého trojúhelníčku v rohu ikonky dne. To je celé.

Problém podobného ražení se pak nevyhnul ani mailové aplikaci. To, zda je mail přečtený nebo nepřečtený, se dozvíte jen podle oranžového proužku před názvem předmětu, popřípadě podle toho, zda je adresát vyveden tučným fontem, nebo běžným řezem písma. Pozadí se nemění, a při letmém pohledu na výpis mailů proto není snadné od sebe přečtenou a nepřečtenou poštu rozlišit.

Web a GPS

Prohlížení webových stránek patří na HTC One S k velmi příjemným zážitkům. Internetový prohlížeč se HTC podařilo dovést téměř k dokonalosti. Není stránka, se kterou by si přístroj neporadil korektně, dokonce i flashové prvky browser nijak nezpomalují. Implementace se dočkaly i velmi komfortní prvky, jako například „čtecí režim“. Po jeho zapnutí se stránka celá přeformátuje do čistě textové podoby s obrázky, přizpůsobí se obrazovce, a měla by tak být komfortnější pro čtení delších textů. Potlesk si zaslouží také možnost uživatelského zalamování řádků textu v prohlížeči v závislosti na přiblížení stránky. Ano, to je ta funkce, kterou třeba ve Windows Phone nenajdete a v řadě Androidových telefonů se aktivuje až po gestu pinch to zoom a dvojkliku.

Záložky se dají ukládat jak lokálně, tak si je nechat synchronizovat s Google účtem. Oproti čistému Androidu také přibyla možnost snadno je seřadit podle data, nebo podle abecedy. Do seznamu záložek se navíc lze dostat velmi jednoduše jedním klikem, což také nebývá u řady smartphonů obvyklé. Snad jediná věc, která se prohlížeči dá vytknout, je práce s otevřenými kartami.

Jejich seznam vypadá přesně tak, jako seznam spuštěných aplikací v operačním systému. Zatímco aplikaci však ukončíme jednoduchým odšoupnutím z displeje, u karet prohlížeče to nejde. Je potřeba stisknout malý křížek, tak, jako byste na desktopovém počítači zavírali okno. Je to tak trochu zmatek. I přesto nelze jinak, než hodnotit browser v HTC One S jako jeden z vůbec nejpovedenějších.

Abyste si mohli web prohlížet, je potřeba se také nějak připojit k internetu. Asi nikoho nepřekvapí, že HTC One S podporuje všechny typy datových přenosů včetně HSDPA (když už jsme u těch několikapísmenných zkratek: NFC v přístroji nehledejte. Zřejmě vás ale nepřekvapí, že jím disponuje dražší bratříček, tedy HTC One X). Všechny standardy Wi-Fi, a, b i n, jsou také přítomny. Zde je třeba vyzdvihnout špičkovou citlivost na signál. I přes trojí zeď ukazovala ikona plný signál (pokud se ovšem nejednalo jen o tolerantní nastavení ikony). Asi nikdo nečeká, že by HTC One S chyběl i integrovaný GPS přijímač. Ten tu samozřejmě je, a opět se vzorovou citlivostí. Fixace satelitů ani v lese netrvala déle než pět vteřin. Gratulujeme!

Multimédia, hudba, rádio

Jak už napovídá certifikace Beats Audio, HTC One S se nebojí ani použití jako multimediální přehrávač. O přehrávání hudby se stará aplikace se signifikantním názvem Hudba. Ta integruje všechny hudební aplikace skryté v telefonu, ať už se jedná o obchod 7digital, nástroj pro přehrávání internetových rádií TuneIn Radio, nebo poznávadlo hudby Soundhound. Výsledkem je tak velmi použitelný nástroj pro všechny hudební nadšence. Pokud je vám to stále málo, pod aplikaci Hudba můžete zahrnout také další libovolnou aplikaci. Zamrzí jen fakt, že grafické prostředí jednotlivých hudebních aplikací není sjednocené. Zkrátka: chcete přepnout z poslechu MP3 na internetové rádio? Dostanete se tak rázem do úplně jiného prostředí, a je potřeba si okamžitě zvyknout na odlišné ovládání.

Zvuku přehrávače není co vytknout. Je příjemně vyvážený, snad jen když pomineme větší množství basů. Pokud se ale těšíte, jak si zapnete v reklamách tolik propírané „vylepšení zvuku“ Beats Audio, musím vás předem varovat – nedělejte to. Aspoň ne v případě, že máte hudbu rádi. Na své si tu totiž přijdou snad jen fanoušci elektronické hudby a nadšení parties tanečníci. Beats Audio totiž doslova „vyhulí“ basy až na neposlouchatelnou hranici, což se ještě znásobí, pokud vás napadne připojit nabasovanější sluchátka typu Koss Porta Pro. Beats Audio naštěstí aspoň neořeže ostatní zvukové křivky, takže v zásadě o žádnou část zvuku nepřijdete. Jen třeba hip-hop získá opravdu gangsta-nádech a začne silou basů rozbíjet pomyslné sklenice.

Fotoaparát a kamera

Podobné, ne-li větší očekávání, jako u technologie Beats Audio vkládalo HTC do vylepšeného fotoaparátu celé řady One. I když přístroji schází hardwarová spoušť, je jinak pro fotografování vybaven víc než dobře. Rozlišení vestavěného foťáku činí 8 Mpx, Full HD 1080p video také pro telefon není problém. Jak je ale všeobecně známo, rozlišení není všechno. HTC One S má ovšem navíc k dispozici i funkci HDR, kombinuje různé vrstvy osvětlení a vytváří z nich snímek s co možná nejlepším jasem. Konkrétní vysvětlení, jak funkce funguje, ponechám profesionálním fotografům, nutno ovšem říct, že rozdíl oproti normálnímu režimu je opravdu hodně znát, a to v dobrém.

Fotografie, které z telefonu lezou, vůbec nejsou špatné. Na druhou stranu je ale nutno podotknout, že žádný zázrak se také nekoná. Na displeji fotoaparátu jsou fotografie výrazně přesaturované, takže můj hnědý pes na něm vypadal jako pes oranžový (dlužno ovšem poznamenat, že saturaci snímku lze manuálně změnit v menu přístroje). Na monitoru počítače je zase vidět, že snímky mají místo saturace skutečný problém s přesvětlenými místy, a to zejména na přímém slunci. To však občas řeší už zmíněné HDR.

Zkušební fotografie – HTC One S

Pro srovnání, zleva: normální režim, režim krajina a HDR režim

Fotoaparát se spíše než jako hlavní fotopřístroj hodí na momentky. K tomu ho ostatně předurčuje i rychlost pořízení první fotografie, která osciluje kolem dvou sekund. Potom už lze fotit opravdu bleskurychle, pomalý autofocus, který byl ještě nedávno u fotomobilů zcela běžný, HTC One S vůbec nezná. Když k tomu všemu přičteme ještě funkci, která umožňuje držením spouště vyfotit multishotem libovolný počet snímků, z nichž pak telefon sám vybere ten nejpovedenější, je na titul nejlepšího foťáku na momentky zaděláno. A pokud by vám to bylo přeci jen málo, fotografie můžete “vylepšit“ tím, že ve vestavěném editoru vytvoříte animovanou prezentaci podbarvenou hudbou. K čemu to slouží, nedovedu posoudit, své obecenstvo si ale tato funkcionalita určitě najde.

S videem je to o něco horší. Pohyblivé předměty není telefon schopen sejmout plynule bez trhání, barevné podání je pak zcela mimo. Obraz je našedlý a nepřítomnost stabilizace způsobuje, že na švenkování, a to i pomalé, můžete zcela zapomenout. Jediná zajímavost, která v souvislosti s natáčením videa stojí za zmínku, je schopnost telefonu natáčet slow motion videa přímo za běhu bez dodatečného upravování po natáčení. Tuto funkci ale nutno zhodnotit jako naprosto samoúčelnou. Obraz nemá přesné kontury, barvy se úplně rozpíjí a na displeji telefonu téměř není poznat, co se na obraze děje.

Nerad bych ovšem, aby z tohoto příkrého zhodnocení vyplynulo, že fotoaparát HTC One S je nějak špatný. To rozhodně ne. Je to však zkrátka obyčejný foťák v mobilu s pár funkcemi navíc. Nezklame, ale také bůhvíjak nenadchne. Poslouží však dobře.

Shrnutí recenze HTC One S

I přes to, že jsem se v článku soustředil hlavně na mouchy přístroje, rozhodně to neznamená, že by HTC One S byl špatný telefon. Naopak. Je to jeden z nejlepších androidových telefonů současnosti. Příjemnou velikost doplňuje bezvadný výkon a odladěný systém. Celkový dojem ovšem sráží softwarové chyby i některé nedotaženosti v ovládání telefonu.

Pokud HTC One S skutečně přijde na trh za 13 tisíc, normální uživatel si jeho koupi dvakrát rozmyslí. Za nižší cenu už je dnes možné sehnat nejen bestseller Samsung Galaxy S II, ale také referenční Google telefon Galaxy Nexus s podobně plynulým a vyladěným prostředím. V této velikosti ale na druhou stranu příliš podobných telefonů nenajdete. O koupi bych se tedy začal rozhodovat, až po shlédnutí oficiální cenovky.